lišejníky



Lichenes – výtrusé rostliny, jejichž stélka je složena z pletiv hub a buněk řasorostu. Obě systematicky od sebe vzdálené složky žijí spolu ve vysoce specializované symbióze, navenek se však jeví jako samostatná morfologická jednotka. Soužitím docilují zlepšení svých životních podmínek. Houba získává z řasorostu nutné asimiláty, řasorosty jsou chráněny pletivy z houbových vláken proti nepříznivým zevním vlivům; houba přivádí rovněž k buňkám řasorostu vodu a tím nezbytné stopové prvky. Tvar stélek je velmi rozmanitý, nejčastěji jsou stélky korovité, k podkladu pevně přirostlé, u výše organizovaných skupin pak stélky lupenité nebo keříčkovité. K rozmnožování lišejníků dochází fragmentací stélky, sorediemi, isidiemi a sporami, vytvářejícími se v plodnicích. Houbový partner lišejníku (mykobiont) systematicky patří k houbám vřeckatým (vzácně některé tropické rody k houbám stopkovýtrusým), lišejníkové řasorosty (fykobionty) k řasám zeleným nebo sinicím. V starších systémech měly lišejníky samostatné postavení, v moderních systémech jsou řazeny podle houbové složky jako tzv. lichenizované houby do systému hub. Rostou na nejrozmanitějších podkladech, nejčastěji na skalách.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 2. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: Calicium, Coenogonium, Collema, Dermatocarpon, Endocarpon, fragmentace stélky, fykobiont, gonidie, hélótismus, Lecanora, Lecidea, Nostoc, Parmelia, petrikolní, Psyscia, Rhizocarpon, rostliny, sorál, tilandsie, Trebouxia, Usnea.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: