lebka



Anatomie / Fyziologie

Lékařství, cranium – kosti hlavy, ossa capitis chránící mozek, část kostry obratlovců. Topograficky se lebka dělí na část mozkovou (neurocranium), která obsahuje mozek, a část obličejovou (viscerocranium či splanchnocranium). Vývojově se lebka člení na tři složky: neurocranium, v nejpůvodnějším tvaru u paryb, dermatocranium, soubor kostí kožního původu kryjící hlavu včetně neurokrania (nejpůvodnější u lalokoploutvých a dvojdyšných ryb), viscerocranium, původně soubor chrupavčitých spon vyztužujících žaberní štěrbiny rybovitých obratlovců. U savců přetrvává původní neurocranium pouze na lebeční bázi a dermatocranium v krajině obličejové, temenní a spánkové. Nejpodstatnější změny prodělalo viscerocranium, jehož zbytky se u savců přeměnily ve sluchové kůstky, aparát jazylky a prstence hrtanu a průdušnice. U člověka tvoří lebku soubor 22 kostí hlavy (s jazylkou 23), spojených hlavně pomocí švů. Dělí se na část: a) mozkovou, která tvoří ochranný kryt pro mozek a smyslové orgány, skládá se z báze lebeční a z plochých kostí lebečního krytu, tzv. kalvy, b) obličejovou, kde kosti tvoří podklad obličeje a ohraničují očnice, nosní a ústní dutinu. Viz také kostra. Při nálezu lebky jako jediné části kostrových pozůstatků člověka lze asi v 90 % odhadnout pohlaví jedince, plemennou příslušnost a přibližně i věk.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 31. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: atlas, čelist, čelistní kloub, člověk, cráne étalon, Kenyapithecus, koncový mozek, kostra, kraniometrie, očnice.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: