latinský jazyk



Latina – flexivní jazyk italické větve indoevropských jazyků. Původně jazyk Latinů, pak státní jazyk římské říše. Rozlišuje se několik vývojových stupňů: ve 3.-2.století př.n.l. latina archaická (Plautus, Terentius), v l.století př.n.l. klasická, tzv. zlaté období (od vystoupení Ciceronova do smrti Augustovy), v l.století n.l. latina stříbrného období. Od 2.-3. století pronikaly do latinského jazyka prvky lidové řeči; z latiny mluvené (vulgární) se vyvinuly románské jazyky. V období středověku plnil důležitou funkci jazyka literárního, církevního a dorozumívacího. Ve 14.-l6.století došlo k rozmachu humanitární latiny, založené na klasických vzorech. Jako církevní, diplomatický, odborný a literární jazyk se latina udržela do novověku. Dodnes zůstává oficiálním jazykem katolické církve a čerpá z ní vědecká a jiná terminologie.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 1. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: liturgie, římskokatolická církev.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: