Klaus Kinski

*18.10.1926 (Sopoty) – †23.11.1991 (Lagunitas, Kalifornie, USA), vlastním jménem Nikolaus Günther Nakszyński, německý filmový a divadelní herec. Pocházel z rodiny lékárníka, která se v době jeho pěti let přestěhovala do Berlína, kde Klaus od roku 1936 navštěvoval humanitní gymnázium. Studia však musel přerušit, neboť byl povolán do armády a na frontu, odkud však dezertoval a zbytek války strávil v britských zajateckých táborech, kde začal koketovat s herectvím. Po válce vystupoval na jevištích a od roku 1946 působil na různých divadelních a kabaretních scénách v Berlíně. Velký úspěch zaznamenal v roce 1952 jako kníže Myškin v baletu podle Dostojevského Idiota. Během 50. let hostoval v různých německých a rakouských divadlech a v roce 1953 vzbudil velkou pozornost svými veřejnými, až čtyřhodinovými recitacemi Villonových, Rimbaudových a Schillerových básní a monologů z Shakespearových her (mnohé byly natočeny na gramofonové desky). Ve filmu (před kamerou debutoval již v roce 1948) se dlouho objevoval v epizodních rolích a pro svou excentricky démonickou tvář se stal vyhledávaným představitelem padouchů, zločinců a šílenců v desítkách filmů, často velmi podřadných a dnes již zapomenutých v propadlišti filmových dějin. Od počátků 60. let byl obsazován do kriminálních příběhů, italských westernů, španělských hororů i do různých erotických a exotických snímků (jeho filmografie čítá odhadem kolem 140 titulů). Výrazný zlom v jeho kariéře nastal v roce 1972, kdy ho známý německý režisér Werner Herzog obsadil do role pološíleného vůdce tragické výpravy do amazonských pralesů v historickém dramatu Aguirre, hněv Boží. Právě díky dlouholeté spolupráci s tímto režisérem, jenž v něm objevil ideální typ ďábelského hrdiny pro své spektakulární vize (hrabě Dracula v Upíru Nosferatu, zhrzený manžel ve filmu Vojcek, bláznivý dobrodruh v historickém eposu Fitzcarraldo, výstřední bandita a obchodník s otroky v dobrodružném dramatu Zelená kobra), si získal mezinárodní uznání. V roce 1988 debutoval v Itálii jako režisér životopisným filmem Paganini, v němž si také zahrál houslového génia. Je též autorem skandálních vzpomínkových knih Jsem tak divý po tvých jahodových ústech (1975) a Potřebuji lásku (1991). Byl celkem třikrát ženatý, jeho dcery Pola Kinski a známější Nastassja Kinski jsou rovněž herečkami.

Vybraná filmografie (herec): detektivka podle Edgara Wallace Mrtvé oči Londýna (1961), Hostinec na Temži (1962), Indický šátek (1963), dobrodružný příběh na motivy románů Karla Maye Vinnetou – Rudý gentleman (1963), Tajemství čínského karafiátu (1964), módní dobrodružný špionážní příběh Dobrodruh z Istanbulu (1965), kostýmní velkofilm podle románu Borise Pasternaka Doktor Živago (1965), Kulka pro generála (1967), Velký klid (1969), horor Hrabě Dracula (1970), Cena smrti (1971), ze skutečných událostí vycházející historické drama o tragickém osudu dobyvatelské výpravy v oblasti Amazonky Aguirre, hněv Boží (1972), Krvavé ruce zákona (1973), adaptace románu Christophera Franka Americká noc pod názvem Důležité je milovat (1974), western z produkce Sergia Leoneho Jeden génius, dva kmotři a tulák (1975; též uváděno pod českým názvem Génius, dva pomocníci a kuře), krimi Smrt darebáka (1977), originální remake klasického hororu podle románu Brama Stokera Upír Nosferatu (1978), přepis hry Georga Büchnera o ponižovaném vojákovi a zhrzeném manželovi Vojcek (1978), Nenávist (1979), Plody vášně (1981), Venom (1981), Kamaráde, kamaráde (1981), Android (1982), skutečnou postavou inspirovaný příběh fanatika, který se rozhodl otevřít v amazonských pralesích operu, Fitzcarraldo (1982), Tajný deník Sigmunda Freuda (1983), Dívka s bubínkem (1983), historické drama o výstředním dobrodruhovi a obchodníkovi s otroky Zelená kobra (1987), horor Upíři v Benátkách (1987), životopisný snímek Paganini (1988, + režie).