Karel I. Robert z dynastie Anjouovců



*1288 – †16.7.1342, z dynastie Anjouovců, uherský král od roku 1308, vnuk Karla II. z Anjou. Byl povolán po vymření dynastie Arpádovců z Neapole na uherský trůn částí uherské šlechty podporované papežskou kurií proti Václavovi III. Definitivně byl uznán až po své čtvrté korunovaci roku 1310. Královskou moc se mu podařilo upevnit teprve po roce 1321, kdy po smrti Matúše Čáka zlomil odpor magnátů. V roce 1323 peněžní reformou zavedl místo denárů zlaté dukáty a 1325 i stříbrnou měnu, reorganizoval daňový systém, hornictví, celní poplatky a vojenství. Usiloval o přátelské vztahy k Čechám a Polsku. Ve spojenectví s českým a polským králem se snažil zastavit habsburskou expanzi na východ. Nepodařilo se mu připojit k uherskému království dědičnou državu Anjouovců Neapolsko. V roce 1339 při jednáních s polským králem v uherském Visegrádě uzavřel dohodu o nástupnictví v Polsku ve prospěch uherských Anjouovců (potvrzena byla roku 1355 v Budíně). Uhry se za jeho vlády staly hospodářsky i politicky významným státem.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Albrecht I., Amadeus, Arpádovci, Karel II. z Anjou, Ludvík I. Veliký z Anjou, Václav III., Valašsko.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: