Ludvík I. Veliký z Anjou



Hlavy států / Šlechta
*5.3.1326 – †10.9.1382, od roku 1342 uherský a od roku 1370 polský král, syn Karla I. Roberta a Elišky (†1380), sestry Kazimíra III. Velikého. Za jeho vlády došlo k rozkvětu uherského království. V zahraniční politice se orientoval na spojenectví s Polskem a udržoval přátelské styky s Lucemburky a s Francií. Svými výboji získal pro Uhry část Dalmácie, Červenou Rus a dočasně si podrobil Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. V letech 1348–1350 v boji s Janou I. ovládl Neapolsko a zasahoval i později do italských záležitostí (roku 1381 pomohl Karlu III. z Drače na neapolský trůn). V roce 1367 založil první uherskou univerzitu v Pécsi. Uhersko-polská personální unie byla vytvořena na základě dohody o polském nástupnictví mezi Kazimírem III. a Karlem I. Robertem z roku 1339. Skutečnou moc v Polsku měla po roce 1370 polská šlechta. Dědičkou uherské koruny se stala (po zavraždění Karla III. z Drače) dcera Ludvíka I. Velikého Marie Uherská (zasnoubená se Zikmundem Lucemburským), polskou královnou se roku 1385 stala její sestra Jadwiga.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Anjouovci, devátek, Horvát, Jadwiga z Anjou, Jana I. z rodu Anjouovců, Ludvík II., Marie Uherská, privilegium pro Slavis, Ziemowit IV., Zvolen.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: