Valašsko



Historické území v jižním Rumunsku mezi Dunajem a Karpaty (Transylvánskými Alpami), dělené řekou Olt na západní Oltenii (Malé Valašsko – centrum Craiova) a východní Muntenii (Velké Valašsko – centrum Bukurešť). Území Valašska bylo ve starověku osídleno Dáky, v letech 106–271 součástí římské provincie Dácie. Od 4. století pronikaly na území Valašska germánské kmeny Gótů, Gepidů a kočovní Hunové, od 6. století Slované a Avaři. V 8. až 10. století bylo Valašsko součástí bulharské říše, od 10. století pod uherským vlivem. V 10. až 11. století probíhaly nájezdy kočovných Pečeněgů a Polovců, v letech 1241–1242 zpustošeno vpádem Tatarů. Kolem 1. poloviny 13. století se objevují první zmínky o raně feudálních státních útvarech na území Valašska pod patronací uherského krále. V 1.polovině 14. století Basarab I. sjednotil území mezi Karpaty a Dunajem a po vítězství nad uherským králem Karlem I. Robertem vytvořil nezávislý feudální stát Tara Românescă. Největšího rozmachu dosáhlo Valašsko na přelomu 14. a 15. století za Mircei Starého. Koncem 15. století se Valašsko dostalo do vazalské závislosti na osmanské říši. Z turecké nadvlády se krátkodobě vymanilo koncem 16. století za vlády Michala Chrabrého, který dočasně sjednotil Valašsko, Moldavsko a Sedmihradsko v jeden státní celek. V období 17. až začátku 18. století bylo Valašsko formálně nezávislé knížectví pod tureckou svrchovaností. Nastolením vlády fanariotů roku 1716 se dostalo plně pod kontrolu osmanské říše. V roce 1821 vypuklo proti turecké nadvládě ve Valašsku neúspěšné povstání, v jehož čele stál T. Vladimirescu. Roku 1829 získalo Valašsko na základě drinopolského míru v rámci osmanské říše částečnou autonomii (v letech 1828–1834 pod ruským protektorátem), která byla kodifikována v Organizačním statutu, přijatém roku 1831. V období krymské války v letech 1853–1856 bylo území Valašska dočasně okupováno ruskými a poté rakouskými vojsky. Pařížským mírem z roku 1856 byla obnovena svrchovanost osmanské říše, která zaručila vnitřní autonomii Valašska. Garantem se staly pařížské signatářské mocnosti. Zvolením A. Cuzy za panovníka v obou podunajských knížectvích vznikla roku 1859 personální unie Valašska a Moldavska, která se stala základem jednotného rumunského státu.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 25. 4. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Basarab I., rumunské výtvarné umění, Rumunsko, Vladislav I..

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: