kalení



Způsob tepelného zpracování kovových i nekovových materiálů, sloužící k dosažení nestabilního stavu materiálu, jemuž odpovídají mimořádné vlastnosti. Kalení se skládá z ohřevu na požadovanou teplotu, z prodlevy na této teplotě a z ochlazení nadkritickou rychlostí. Změny, k nimž při kalení dochází, závisejí na druhu zpracovávaného materiálu. U kovových máteriálů je pojem kalení omezen na zpracovávání ocelí a litin, sloužící k dosažení struktury tvořené martenzitem, zbytkovým austenitem, popřípadě bainitem. Změnou podílu jednotlivých složek struktury zakalené oceli lze měnit ve značném rozsahu její tvrdost, pevnost, plasticitu, houževnatost, otěruvzdornost, elektrickou vodivost i magnetické vlastnosti. Při vypracování technologického postupu kalení se stanoví kalicí teplota, při níž musí dojít k přeměně výchozí struktury v austenit, a kritická rychlost ochlazování, tj. nejmenší rychlost, při níž se ještě uskutečňuje přeměna austenitu. Rychlost chladnutí se mění prostředím, v němž se ochlazuje. Vzrůstá podle uvedeného pořadí: klidný vzduch, proud vzduchu, proud vodní mlhy, olej, studená voda. Změní-li se struktura v celém objemu tělesa, jde o kalení objemové, proběhne-li tato změna jen v povrchové vrstvě, jde o kalení povrchové. Viz také rovnovážný diagram. U nekovových materiálů jde hlavně o kalení skla, kdy prudkým zchlazením získává sklo vhodnější mechanickou pevnost, zvláště v ohybu (bezpečnostní sklo).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 15. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: kovářská pec, tepelné zpracování kovů, zpevňování povrchu.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: