fenomenologická sociologie



Sociologie
Směr v sociologii, který v reakci na pozitivistickou sociologii naturalistického typu klade důraz na postavení individua v sociálním světě, na jeho prožívání sociálních situací a na studium každodenní činnosti jako základního objektu sociologického poznání. První vývojová etapa, evropská (A. Vierkandt, M. Scheler, M. Geiger), nezanechala v sociologii podstatnější vliv. Druhá, americká, vychází z Husserlova pojetí „životního světa“, které do sociologické podoby převedl A. Schütz. Na něho navázal jednak umírněný směr, představovaný například P. Bergerem, který neredukuje sociální realitu zcela na subjektivní prožitky a situace, jednak směr radikální, představovaný etnometodologií, který zdůrazňuje absolutní situační podmíněnost, a tedy neopakovatelnost lidského chování a interakce. V tomto pojetí se sociologie nutně mění v „idiografickou “ vědu. Fenomenologická sociologie je subjektivistickou reakcí na krajní scientismus v sociologii.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 25. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: kritická sociologie, mikrofenomenalismus, psychologismus.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: