idiografická metoda



Idealistický princip redukující úkol historických věd na popis specifických, individuálních jevů. V rozvinuté podobě ji zastávala bádenská škola německých novokantovců (W. Windelband, H. Rickert). Vycházela ze subjektivně idealistického předpokladu, podle něhož lidské poznání neodráží svůj objekt, ale tvoří jej; proto stoupenci idiografické metoy třídili vědy nikoliv podle jejich předmětu, ale podle metody na dvě velké skupiny: vědy nomotetické, hledající obecné zákonitosti (přírodní a matematické vědy), a vědy idiografické, zaměřené na specifické a individuální jevy (vědy historické). Domnívali se, že všechny jevy spol. života jsou zcela jedinečné a neopakovatelné, a popírali tak obj. obsah sociologických kategorií a zákonů. M. Weber doplňoval idiografickou metodu svou teorií ideálních typů, jiní rozšířili tuto metodu na všechny společenské vědy. Tendence k idiografismu jsou patrné též u některých novopozitivistů, například u K. R. Poppera.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: fenomenologická sociologie, Gordon Willard Allport.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: