epináos

Architektura / Antické Řecko / Antický Řím

[Řečtina], též opisthodomos – zadní síň antického chrámu s vlastním vchodem, často oddělená od hlavní svatyně zdí nebo mříží. V řecké architektuře bývala souměrně umístěna za pronaem, čímž vytvářela vyváženou dispozici stavby. Sloužila k uskladnění kultovního nářadí, votivních darů a chrámového pokladu, který spravovali zvláštní úředníci. V některých chrámech, například v athénském Parthenónu, měla epináos významnou funkci státní pokladnice. Přístup do ní byl omezen na kněze a pověřené osoby, přičemž zabezpečení zajišťovaly dřevěné nebo kovové mříže. V římské architektuře se pojem používal méně často, ale obdobný prostor mohl existovat u chrámů inspirovaných řeckými vzory. Epináos byl součástí klasického chrámového půdorysu typu peripteros i dalších variant. Archeologické nálezy dokládají, že zde byly uloženy nejen cennosti, ale i archivy a listiny významné pro obec či městský stát.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 8. 2025
Autor: -red-

Odkazující hesla: cela, pronáos.

Vyzkoušejte si s přáteli Kvízy encyklopedie CoJeCo.cz!