cela
Architektura / Antické Řecko / Antický Řím
[Latina], latinsky cella, řecky náos – vlastní kultovní prostor antického chrámu, uzavřená místnost bez oken, přístupná obvykle přes předsíň (pronaos). Nesloužila shromažďování věřících, ale výhradně k umístění sochy božstva, votivních darů a dalších posvátných předmětů. V řecké architektuře bývala cela obklopena sloupovou halou (peristasis) a spolu s epináem tvořila hlavní vnitřní část chrámu. V římské architektuře se mohla cela nacházet v centrální ose budovy, často zvýrazněná monumentálním průčelím. Velikost a proporce cely se lišily podle typu chrámu a stavebního řádu (dórský, iónský, korintský). Některé chrámy obsahovaly více cel pro uctívání několika božstev, tzv. cellae. Archeologické nálezy dokládají bohatou vnitřní výzdobu, často s mramorovými obklady a nástěnnými malbami. Cela měla symbolický význam – představovala obydlí božstva a byla centrem náboženského kultu.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
9. 8. 2025
Autor: -red-
Odkazující hesla: adyton, pastoforium, pronáos.
Vyzkoušejte si s přáteli Kvízy encyklopedie CoJeCo.cz!
