CNO-cyklus
Astrofyzika / Částicová fyzika / Fyzikální chemie
CNO-cyklus (také Betheův–Weizsäckerův cyklus nebo uhlíkový cyklus), série šesti jaderných reakcí, při nichž se čtyři protony postupně přemění na jádro 42He za účasti uhlíku, dusíku a kyslíku jako katalyzátorů. Tento mechanismus fúze je dominantním zdrojem energie v nitru hvězd těžších než Slunce, kde teploty překračují 2 × 107 K. Uvolněná energie na jednu přeměnu činí přibližně 25,0 MeV. Na rozdíl od proton-protonového cyklu, který převládá u hvězd s nižší hmotností, je účinnost CNO-cyklu výrazně závislá na teplotě – roste přibližně s její 17. mocninou. Proces poprvé teoreticky popsal H. Bethe v roce 1939 a nezávisle C. F. von Weizsäcker. Přestože uhlík, dusík a kyslík se během cyklu nespotřebovávají, umožňují přeměnu vodíku na helium – fungují tedy jako katalyzátory. CNO-cyklus hraje klíčovou roli v energetickém vývoji hvězd hlavní posloupnosti typu B a O.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
5. 8. 2025
Autor: -red-
Odkazující hesla: proton-protonový cyklus, termonukleární reakce.
Vyzkoušejte si s přáteli Kvízy encyklopedie CoJeCo.cz!
Uhlíkovo-dusíko-kyslíkový (CNO) cyklus – řetězec jaderných fúzních reakcí ve hvězdách, při němž jsou čtyři protony přeměněny na jádro helia za účasti izotopů uhlíku, dusíku a kyslíku jako katalyzátorů. Každý krok je spojen s uvolněním energie (ΔE) v MeV – CoJeCo.cz (CC BY-SA 4.0)