buněčná teorie

Jedna ze základních biologických teorií, podle níž mají všechny živé organismy (jedno- i mnohobuněčné, rostliny i živočichové) buněčnou stavbu, jsou složeny z jednotek v podstatě podobných, obsahujících protoplazmu, která je substrátem životních dějů. Buněčná teorie dále zahrnuje tvrzení, že není znám jiný způsob vzniku buněk než dělením buněk stávajících (omnis cellulae cellula). Buněčná teorie byla potvrzením myšlenky jednotného původu a jednotného složení všech organismů a vytvořila předpoklady pro evoluční teorii a Darwinovo učení. Buněčná teorie byla formulována v první polovině 19. století. K její formulaci přispěla řada badatelů včetně J..E. Purkyně, nejčastěji se však uvádějí M. J. Schleiden a T. Schwann. Formulace buněčné teorie se pokládá za mezník ve vývoji biologie 19. století. Proti buněčné teorii, považující buňku za základní jednotku, byla prosazována organizmální, resp. protoplazmová teorie, kde základní jednotkou je individuum, popřípadě jeho souvislá živá hmota.