amoralismus



Filozofie, [řečtina, latina], praktická nebo ideová orientace, popírající morální zásady a všeobecně uznávané normy lidského chování ve společnosti, nihilistický vztah k mravním principům, normám a hodnotám. Základem praktického amoralismu může být mravní nezralost jedince, degradace celých sociálních vrstev, anebo duchovní rozklad osobnosti. Teoretický amoralismus se opírá o nahrazování morálních kritérií zjednodušeným utilitarismem a pragmatismem, konjunkturalismem v politice, estetizací či ryze individualistickými představami o svobodě, štěstí, sebeuplatnění jednotlivce apod. Charakteristickým rysem skeptického amoralismu je úplná relativizace mravních zásad, pragmatismus v jednání, cynický vztah ke kulturním a morálním hodnotám. V období renesance někteří ideologové (Machiavelli), chápali amoralismus jako podřizování morálky politickým cílům ("účel světí prostředky"). V ideologii některých diktatur, jako např. fašismu, nabývá amoralismus nejcyničtějších a hrubě antihumanistických rysů. K amoralismu vedou i pokusy vyjmout kteroukoli oblast lidské činnosti z jejích morálních souvislostí a považovat svědomí, lásku k lidem a úctu k osobnosti za pouhé předsudky.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 4. 2016
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: