Zlatá bula Karla IV.

Základní zákon římsko-německé říše, který dal připravit císař Karel IV. Byla schválena na říšských sněmech 10.1.1356 v Norimberku (23 článků) a 25.12.1356 v Metách (7 článků) a opatřena Karlovou zlatou pečetí. Zlatá bula Karla IV. především definitivně stanovila způsob volby římských králů. Vycházela přitom z říšské právní tradice, kterou upravovala v zájmu lucemburské dynastie. Určila, že římského krále (po římské jízdě císaře) volí sedm kurfiřtů většinou hlasů. Pominula přitom papežské nároky na potvrzení volby (tzv. aprobaci), které omezila na vyjádření formálního souhlasu s provedenou volbou. Volby se měly konat ve Frankfurtu nad Mohanem a iniciativa k jejich svolání náležela mohučskému arcibiskupovi. Bula stanovila pořadí kurfiřtů (duchovní: arcibiskup trevírský, kolínský a mohučský; světští: král český, falckrabí rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský) a zajistila českému králi výsadní postavení mezi nimi (měl předcházet jejich neshodám). Potvrzovala nezávislé a svrchované postavení českého krále a českého státu: České království nebylo říšským lénem, císař mohl s volbou českého panovníka v Čechách vyjádřit jen formální souhlas a jako říšské léno mu udílel pouze říšské hodnosti – arcičíšnictví a kurfiřství. Ostatní kurfiřti získali hospodářské, politické a soudní výsady, které je v jejich zemích povznášely téměř k postavení suverénů. Bula dále obsahovala ustanovení o říšských vikářích a nařizovala všeobecné dodržování zemského míru. Formálně byla hlavním ústavním dokumentem římsko-německé říše až do jejího zrušení v roce 1806.