Zikmund II. August z dynastie Jagellonců

*1.7.1520 – †7.7.1572, z dynastie Jagellonců, od roku 1529 litevský velkokníže a od roku 1548 polský král, syn Zikmunda I. Starého a Bony Sforzy d'Aragon. Od roku 1542 manžel dcery Ferdinanda I. Habsburského Alžběty (†1545). Roku 1547 uzavřel tajný sňatek s Barbarou Radziwillovnou (*1520–†1551). Politická aktivita Zikmunda II. Augusta byla omezena zprvu jeho bojem za uznání druhého manželství proti šlechtické straně vedené jeho matkou a později úsilím o rozvedení třetího manželství (od roku 1553) s Kateřinou Habsburskou (*1533–†1572), nemocnou epilepsií. V průběhu livonské války v letech 1558–1583 byl učiněn pokus o zřízení stálé polské námořnické flotily. Spojenectví se Švédskem zabezpečil sňatkem své sestry se švédským princem Janem (pozdější Jan III. Vasa). Roku 1563 dal Zikmund II. August souhlas, aby Knížecí Prusy přešly po vymření pruské linie Hohenzollernů na jejich braniborskou linii. Roku 1569 byla uzavřena lublinská unie (územní rozšíření Polska na úkor Litvy). Za Zikmunda II. Augusta byl vrchol tzv. zlatého věku Polska (rozkvět renesančního umění a šlechtické demokracie. Negativním rysem bylo oslabení panovnické moci). Zikmundem II. Augustem vymřela jagellonská dynastie po meči. Po jeho smrti došlo v Polsku k dalšímu rozšíření politické moci střední a nižší šlechty na úkor centrální státní moci.