železniční trakce

Způsob pohonu, resp. napájení železničních hnacích vozidel.

Závislá trakce:

• elektrická – napájí se z troleje, případně z kolejí.
  
  Obvyklé napájecí soustavy:
  • 600 V stejnosměrných - MHD, tramvaje, trolejbusy
  • 750 V stejnosměrných- pražské metro, výjimečně trolejbusy
  • 1500 V stejnosměrných - u nás trať Tábor - Bechyně a povrchové doly, dále Tatranské železnice apod.
  • 3000 V stejnosměrných - u nás železnice - severní polovina republiky, polské železnice atd.
  • 25 kV/50 Hz střídavých - u nás železnice - jižní polovina republiky, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko atd.
  • 15 kV/16,7 Hz střídavých (v minulosti 16 a 2/3 Hz) - železnice Německo, Rakousko atd.

Nezávislá trakce:

• parní – pohon parním strojem, lokomotiva veze s sebou zásobu uhlí a vody.
• motorová – zpravidla s dieslovým (vznětovým) motorem. Vozidlo má vlastní zásobu nafty.

Méně obvyklé nezávislé trakce:

• koňská (animální) – používaná do přelomu 19. a 20. století.
• turbínová – neosvědčila se pro velký hluk a spotřebu paliva, výjimečně se používá i dnes.
• atomová – plánována v Sovětském svazu i v USA ale v praxi nepoužita.
• gravitační – na některých místních drahách. Vozidlo schopné pouze jízdy ze svahu, ovládané jen ruční brzdou.
• elektrická – napájená z baterií.