waleská literatura



Velšská literatura psaná keltským jazykem velštinou (cymraeg), později též latinsky a anglicky. K počátečním dílům patří zvláště hrdinská epika Y Gododdin (kolem roku 600) o válečném tažení stejnojmenného kmene proti Sasům a oslavné i elegické básně (Gwaith Argoed Llwyfain – Bitva u Argoed Llwyfain, Marwnad Owain Owainova píseň smrti), připisované bardům Aneirinovi a Taliesinovi (oba 2. polovina 6. století) a dalším, tzv. raným básníkům (Cynfeirdd) z časů, kdy waleské kmeny žily ještě ve Skotsku. Dlouho se tradovaly ústně, dochovány až v památkách z 12.-15. století: The Black Book of Camarthen (Černá kniha camarthenská), The Book of Aneirin (Aneirinova kniha), The Book of Taliesin (Taliesinova kniha), The Red Book of Hergest (Červená kniha hergestská). Vyznačují se jednoduchostí a stručností výrazu, složitou aliterací a vnitřním rýmem (bardický verš). V 7.-10. století se dále rozvíjela poezie bardská (tj. poezie dvorních básníků a zpěváků – bardů), hrdinská a elegická (první zmínka o Walesu je v oslavné básni Moliant Cadwallon – Chvála Cadwallonovi). Vznikaly též první legendy o bardu Myrddinovi (Merlinovi, například v básních Affalenau – Jabloně, Oianau – Zdravím tě, Cyfoesi Myrddin a Gwenddydd ei Chwaer- Rozhovor Merlina se sestrou Gwenddydd). Merlin zde má jiné rysy než v pozdější artušovské legendě. Ze stejné doby jsou lidové pověsti o bardu Taliesinovi (Hanes Taliesin – Vyprávění o Taliesinovi). První prorocké, věštecké básně (Armes Prydain – Proroctví o Británii, kolem roku 930) měly výrazně politický ráz (vyzývaly ke koalici keltských kmenů a Vikingů proti Anglosasům). V 9. století vznikl cyklus ság o králi Llywarchovi a o smrti krále Uriena (Llywarch Hen – Starý Llywarch), zachycující též migraci do Walesu. Odtud též pochází nejstarší písemná památka Englynion (název básnické formy), kolem roku 850. Rozvíjela se též próza tradovaná ústně, školenými vypravěči (cyfarwydd). Hlavní dílo Pendair Cainc y Mabinogi (Čtyři větve Mabinogi, tj. vyprávění) je nesourodý celek obsahující mimo jiné i zárodky středověké legendy o králi Artušovi. Náboženská a nauková próza vznikala v klášterech, kde se pěstovala i náboženská poezie. Vznikaly též přírodně lyrické a gnómické básně, obsahující moudrá ponaučení. Po normanském vpádu došlo v 12.-15. století k rozkvětu knížectví Gwynedd (severozápadní Wales) a k novému rozvoji bardské poezie (metrika, obraznost, systém bardských hodností). K nejdůležitějším dvorským básníkům (Gogynfeirdd) patřili Meilyr (12. století), zakladatel bardského rodu, a jeho syn Gwalchmai (asi 1130-1180), autor básně Gorhoffedd (Vychloubání), oslavující statečnost v bitvě, rodný kraj a lásku k ženám v bujných a barvitých básnických obrazech. Tradici heroické poezie udržoval hlavně Cynddelw (asi 1155-1200) v knížectví Powys (střední Wales). Některá knížata, například Cyfeiliog (†1197), byla zároveň bardy. Rozvíjela se i nauková a překladová literatura (z latiny, francouzštiny). Starší pověsti byly zcela přetvořeny v kronice waleského rodáka Geoffreyho z Monmouthu (asi 1100-1154, Historia Regum Brittaniae – Dějiny britských králů, 1136) a staly se základy pro tzv. artušovský okruh středověké rytířské epiky, jehož skladby měly obdobu také ve waleských prozaických vyprávěních (Peredur – Percival). V latinských spisech dvořanů anglického krále Walesanů G. Cambrensia (asi 1146-asi 1223) a W. Mapa (asi 1140-asi 1209) se nacházejí četné informace o tehdejším životě a literatuře Walesu. Po anglickém vpádu (1282) nastal úpadek waleské literatury, ale i pod anglickou nadvládou se rozvíjela poezie bardů nižších hodností pod patronátem místní šlechty. Vyvíjely se nové veršové formy (období 14.-17. století se nazývá "zlatý" a "stříbrný věk cywyddu" – sedmislabičného dvojverší). Z bardů vynikl Dafydd ap Gwyllin (*asi 1320), který vytvořil novou básnickou formu, básnický jazyk přiblížil hovorovému a rozšířil tematický a žánrový rozsah (vliv francouzské truvérské poezie). Později se tradiční poezie zdokonalovala již jen po formální stránce. V 16. století vznikala reformační próza, zvláště překlad Nového zákona (1567), polemické traktáty a gramatická díla. Lidová poezie se rozvíjela v 17. a 18. století, působila na dílo H. Moryse z Pontymeibionu (1622-1709) a L. Moryse (1701-1765). Za klasicismu došlo k obrození bardské poezie a jejích institucí (společností eistedfod). K důležitým básníkům patřili W. Wynn of Llangynhafal (1709-1760), E. Richard (1714-1777) a E. Evans (1731-1788). Pod vlivem náboženských (metodistických) písní vznikala však zároveň poezie s volnou metrikou, hlavně přírodní a reflexivní básně školy Eryri (Glasynys, 1828-1870, Talhaiarn, 1810-1870, a Islwyn, 1832-1878). V 19. století se rozvíjela publicistika, literární kritika a román (D.Owen, 1836-1895). Další obrození tradiční literatury na sklonku 19. století připravilo půdu pro vznik nové poezie a prózy (zvláště kratších forem). K hlavním básníkům patřili T. G. Jones (1877-1949), W. J. Gruffydd (1881-1954) a R. W. Parry (1884-1956). Rozvíjelo se i drama. V té době však již psalo množství autorů anglicky, vznikala tzv. anglowaleská literatura. Poezie vrcholí v tvorbě D. M. Thomase a próza se rozvíjí především v žánrech historických a ve společenském románu: například E. Pargeterová nebo G. Thomas. Waleská nacionalistická strana, anglicky Welsh Nationalist Party, velšsky Plaid Genedlaethol Cymru – waleská politická strana založena roku 1925 s cílem získat autonomii (Home Rule) a statut dominia pro Wales. Ve 30.-40. letech byla zkompromitována teroristickými tendencemi a sympatiemi k fašismu. V současnosti umírněná orientace na kulturní, jazykové a ekonomické otázky.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 18. 10. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: