vladimirsko-suzdalské knížectví



Největší feudální státní útvar severovýchodní Rusi (v povodí Oky a Volhy) v 10. až 13. století, formující se v rámci Kyjevské Rusi zároveň se slovanskou kolonizací této oblasti od 10. století (původní obyvatelstvo ugrofinské). V 11.-12. století stoupal jeho význam. Největšího rozkvětu dosáhlo za vlády knížete Andreje Bogoljubského, jenž přenesl sídlo velikého knížete z Kyjeva do Vladimiru. Knížectví se stalo politickým centrem Rusi a ohniskem utváření velkoruské národnosti. Panovnická moc se zde mohla ve 12.-13. století opírat o výraznou hospodářskou prosperitu velké příjmy plynuly zejména z daní četných kolonistů a vzkvétajících měst (Vladimir, Rostov, Suzdal, Perejaslav, Jurjev, Moskva). Rozbroje uvnitř dynastie v 1. polovině 13. století a tatarský vpád znamenaly však počátek rozkladu vladimirsko-suzdalského knížectví, který vyvrcholil během 14. století, kdy na jeho místě vzniklo Moskevské veliké knížectví.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Bulharsko volžsko-kamské, rostovsko-suzdalské knížectví.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: