Vilém I. z dynastie Hohenzollernů

*22.3.1797 – †9.3.1888, z dynastie Hohenzollernů, od roku 1861 pruský král, od roku 1871 první německý císař. Jako korunní princ byl oporou dvorské reakce, v březnu 1848 vojenský guvernér se zvláštními plnými mocemi v západních provinciích Pruska, za povstání v Berlíně uprchl do Británie. V květnu 1848 byl znovu povolán Camphausenovou vládou. Pod jeho velením bylo krvavě potlačeno bádensko-falcké povstání 1849 („kartáčový princ“). V 50. letech 19. století se přiklonil k umírněně konzervativní reakci, ochotné uzavřít kompromis s velkoburžoazií. Od roku 1858 byl regentem za svého nemocného bratra Fridricha Viléma IV., po jeho smrti roku 1861 nastoupil na trůn. V roce 1860 se střetl s parlamentem (tzv. ústavní konflikt v Prusku 1860–1866). Roku 1862 jmenoval O. Bismarcka předsedou vlády. V období vlády Viléma I. se uskutečnilo militaristické sjednocení Německa „shora“ pod vedením Pruska (1871). Směr pruské politiky určoval především Bismarck. Roku 1873 uzavřel Vilém I. spolek tří císařů. V červnu 1878 byl zraněn při atentátu.