Svatopluk Beneš

*24.2.1918 (Roudnice nad Labem, Rakousko-Uhersko) – †27.4.2007 (Praha, Česká republika), český filmový, televizní a divadelní herec. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí v přísně vedené rodině, jeho otec byl traťmistrem. Během studií na roudnickém gymnáziu se začal ochotnicky věnovat divadlu a kvůli herectví odešel proti vůli rodičů z kvarty na pražskou Státní konzervatoř, po jejímž absolvování v roce 1937 byl angažován do Městského divadla na Královských Vinohradech. Odtud v roce 1950 přešel do Městských divadel pražských, jimž zůstal věrný až do důchodu (1985), ale i poté až do roku 1990 v nich hostoval. Na jevišti se brzy zavedl v milovnickém oboru, k němuž ho předurčil ušlechtilý zevnějšek, štíhlá postava a mladistvý šarm, ale časem se přeorientoval do polohy suchého anglického humoru, který zdařile uplatnil v konverzačním repertoáru (účinkoval mj. v představeních her Škola pro ženy, Loupežník, Bílá nemoc, Troilus a Kressida, Měsíc nad řekou, Srpnová neděle, Smutek sluší Elektře, Pygmalion, Záletník Leonard, Miláček, Třicet stříbrných, Evženie Grandetová, Pařížanka, Švédská zápalka, Útěk). Ve filmu začínal epizodkami a malými rolemi studentů (Hudba srdcí, Studentská máma, Filozofská historie) a od noblesních a jemných studentských typů v lyrických polohách (Ohnivé léto, Pohádka máje, Minulost Jany Kosinové) se postupně propracoval k rolím mladých doktorů (Pacientka dr. Hegla, Peřeje), inženýrů (Z českých mlýnů, Přijdu hned, Kluci na řece), profesorů (Studujeme za školou, Řeka čaruje), ale i zhýralých důstojníků (Noční motýl). V době okupace se stal jednou z největších hereckých hvězd českého filmu (jen v roce 1940 si zahrál v šesti filmech). Poválečná znárodněná kinematografie však jeho noblesnímu „buržoaznímu“ typu nepřála, neboť pro filmy socialistického realismu se příliš nehodil. Filmovat však nepřestal, ale význam jeho v podstatě již vedlejších (ale mistrovských) rolí na plátně se zmenšoval a své někdejší slávy už nedosáhl. O to více se přimkl k divadlu (hrál v Komorním divadle, v Divadle komedie, v Rokoku a od roku 1962 v divadle ABC). V padesátých letech předvedl excelentní kreaci jako nadporučík Lukáš v adaptacích Haškova románu Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím a taktéž coby lázeňský seladon Tomáš v poláčkovské komedii Hostinec U kamenného stolu (v těchto filmech byl jeho hereckým partnerem jeho dlouholetý přítel Rudolf Hrušínský). Kromě příslušníků inteligence, důstojníků, šlechticů, ale i podvodníků a zločinců si zahrál též prezidenta T. G. Masaryka (ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze). Na plátně se objevil naposledy v roce 2003 jako stařeček v baladickém vesnickém dramatu Želary, v němž se setkal s poslední hvězdou předválečného filmu Zitou Kabátovou. Značné uplatnění našel v televizi, která mu poskytla příležitosti v mnoha inscenacích, filmech, pohádkách a seriálech (mj. Sňatky z rozumu, Hříšní lidé města pražského, Pan Tau, Byl jednou jeden dům, 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Dnes v jednom domě, Arabela, Cirkus Humberto, Okres na severu, Dynastie Nováků, Bambinot, Slavné historky zbojnické, Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky, My holky z městečka, Hotel Herbich aj.). Pravidelně také spolupracoval s rozhlasem a dabingem. V roce 1984 mu byl udělen tehdejší titul zasloužilý umělec, za své celoživotní dílo byl poctěn Cenou Thálie (1998), ovšem mnohými byl ceněn spíše (s mírnou nadsázkou) jako jeden z nejvášnivějších a nejzasloužilejších milovníků českého filmu. Své vzpomínky publikoval v knize Být hercem (1992) a ve fotografické knížce Z mého alba (2002). Byl dvakrát ženatý, první manželství trvalo jen krátce, z druhého manželství s Boženou Truhlářovou (od roku 1946 celoživotně) měl dceru Alexandru (1953) a syna Svatopluka (1949), který se stal dokumentaristou. Poslední roky života byl postižen ztrátou zraku a upoután na lůžko.

Vybraná filmografie: romantický milostný příběh Hudba srdcí (1934), sentimentální komedie o studentském penziónu Studentská máma (1935), mírně ironická komedie podle divadelní hry Františka Langra Velbloud uchem jehly (1936), kostýmní film o posledních letech básníkova života podle divadelní hry Emila Synka Mimo proud pod názvem Karel Hynek Mácha (1937), úspěšná adaptace novely Aloise Jiráska Filosofská historie (1937), pokus o rekonstrukci významné bitvy první světové války Zborov (1938), komedie z prázdninového studentského života Studujeme za školou (1939), poetický snímek podle románu Václava Kršky Odcházeti s podzimem v režii autora pod názvem Ohnivé léto (1939; ve filmu si společně zahrály Lída Baarová a její sestra Zorka Janů), situační komedie Vy neznáte Alberta? (1940), adaptace divadelní hry F. X. Svobody Čekanky (1940), melodramatický příběh svobodné matky podle románu Marie Pujmanové Pacientka dr. Hegla (1940), zdařilé a ceněné společenské drama podle námětu Vladimíra Neffa Minulost Jany Kosinové (1940), letní milostný příběh podle románu Viléma Mrštíka Pohádka máje (1940), příkladný kýč o kočovné varietní skupině podle divadelní hry Ladislava Nováka Peřeje (1940), lidová komedie podle divadelní hry Karla Fořta Z českých mlýnů (1941), společenské melodrama s vynikajícím výkonem Hany Vítové Noční motýl (1941), pokus o bláznivou komedii Host do domu (1942), sentimentální komedie Přijdu hned (1942; v tomto filmu pod dohledem gestapa vytvořila svou poslední roli Anna Letenská, která byla po jeho dokončení za odbojovou činnost nacisty popravena), poetická tragikomedie Kluci na řece (1944), situační komedie o ztraceném psíkovi Neviděli jste Bobíka? (1944), secesní romance o krátkém milostném vztahu operní pěvkyně v režii Rudolfa Hrušínského Jarní píseň (1944), lyrická komedie o návratu do rodného kraje Řeka čaruje (1945), historické drama podle románu Jana Morávka a první film zestátněné kinematografie Průlom (1946), komedie Polibek ze stadionu (1947), adaptace humoristického románu Karla Poláčka Hostinec U kamenného stolu (1948), obrazy ze života známého malíře Mikoláš Aleš (1951), životopisný snímek o cestovateli Emilu Holubovi Velké dobrodružství (1952), historicko – životopisný snímek o počátcích literárního snažení Aloise Jiráska Mladá léta (1952), životopisný film o objeviteli krevních skupin Janu Janském Tajemství krve (1953), dobová špionážka Expres z Norimberka (1953), volná adaptace povídky Ivana Olbrachta Bratr Žak pod názvem Komedianti (1953), veseloherní agitka o polepšeném malíři Nezlob, Kristino! (1956), drama z pohraniční posádky v březnu 1938 Neporažení (1956), lyrická komedie o průkopnících automobilismu podle románu Adolfa Branalda Dědeček automobil (1956), dvoudílná adaptace románu Jaroslava Haška pod názvy Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957), televizní komedie Každý svého špiona (1962), televizní groteska Zkáza Jeruzaléma (1964), detektivka Alibi na vodě (1965), pokus o společenskou kritiku v kriminálním balení podle povídky Karla Štorkána Slečny přijdou později (1966), televizní špionážně detektivní drama z doby války Ministerstvo strachu (1966), pokus o komediální moralitu Jak se krade milion (1967), zdařilá televizní adaptace hry Aloise Jiráska Lucerna (1967), televizní adaptace novely Oscara Wildea Zločin lorda Savila (1967), pokus o milostnou romanci v rachotu pražského květnového povstání Maratón (1968), televizní komedie podle povídky Aloise Jiráska Záhořanský hon (1968), sci-fi komedie Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), televizní verze klasické pohádky Popelka (1969), televizní komedie Kaviár jen pro přátele (1969), televizní historické drama podle románu Liona Feuchtwangera Goya pod názvem Buřič Jejího Veličenstva (1969), sci-fi komedie podle námětu Josefa Nesvadby Slečna Golem (1972), historická rekonstrukce událostí od března do září roku 1938 Dny zrady I, II (1973), krimikomedie Drahé tety a já (1974), sci-fi komedie podle povídky Josefa Nesvadby Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), špionážka z poválečných let Tichý Američan v Praze (1977), komedie o převýchově sobeckého herce Já už budu hodný, dědečku! (1979), pokus o psychologický snímek z prostředí hokeje Postavení mimo hru (1979), obrazy ze života skladatele Antonína Dvořáka Koncert na konci léta (1979), televizní drama o slavném českém houslistovi Josefu Slavíkovi Poslední koncert (1979), televizní adaptace humoresky Ladislava Fukse Nebožtíci na bále (1979), televizní adaptace slavné komedie Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa (1979), pokus o angažované zpracování výrobní tématiky Na koho to slovo padne (1980), kostýmní komedie o známém renesančním proutníkovi Pan Vok odchází (1979), komedie Jak napálit advokáta (1980), střihová montáž o známém herci V hlavní roli Oldřich Nový (1980), komedie o typické české rodince V podstatě jsme normální (1981), dobová moralita o začínající učitelce na malém městě Má láska s Jakubem (1982), televizní drama o osudovém setkání dvou starých lidí Odchod bez řádů (1982), historický velkofilm o životních cestách J. A. Komenského Putování Jana Amose (1983), televizní adaptace pohádky Boženy Němcové Čertův švagr (1984), televizní film Zločin v obrazárně (1984), televizní povídka Večeře se šampaňským (1985), psychologické melodrama podle povídky Stanislava Rudolfa Operace mé dcery (1986), televizní historické drama Ohňostroj v Aspern (1987), životopisná rekonstrukce posledních dnů Karla Čapka Člověk proti zkáze (1989), historické drama z roku 1914 na motivy románu M. V. Kratochvíla Evropa tančila valčík (1989), televizní drama na téma štvanice po česku Milostivé léto (1990), drama o dospívání v době války Marta a já (1990), televizní adaptace románu Grahama Greena Honorární konzul (1991), dvoudílná pohádková komedie o domu hrůzy a nezaměstnaných strašidlech Kačenka a strašidla (1992) a Kačenka a zase ta strašidla (1992), televizní drama na motivy novely Ferreira de Castro Misie (1994), baladické vesnické drama podle knihy Květy Legátové Jozova Hanule pod názvem Želary (2003).