středomořské dohody



Smlouvy velmocí usilující o uchování statu quo ve Středomoří a čelení mocenských aspirací Ruska (1887). Byly důsledkem sblížení Británie s Itálií a Rakousko-Uherskem. Tyto tendence podporoval i německý kancléř Bismarck, který uzavření dohod chápal jako nástroj pro připoutání Británie k Trojspolku. 12.2.1887 došlo k tajné výměně nót mezi Itálií a Británií, oba státy usilovaly kromě uvedených cílů i o podporu dalších svých zájmů (britských v Egyptě a italských v Tripolsku). 24.3. se k dohodám připojilo i Rakousko-Uhersko, které od tohoto kroku očekávalo podporu pro svou politiku na Balkáně. Dodatkové dohody z prosince 1887 obsahovaly závazek čelit ruským akcím na Blízkém východě a na Balkáně. Systém středomořských dohod však fungoval pouze tak dlouho, dokud vyhovoval britským zájmům. Po zhoršení britsko-německých vztahů v polovině 90. let 19. století londýnská vláda v roce 1896 svou účast na nich už neobnovila.

Datum vytvoření: 31. 3. 2008
Datum aktualizace: 31. 3. 2008
Autor: mim

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: