stavebnictví



Stavebnictví
Odvětví materiální výroby, jehož předmětem činnosti jsou stavební práce (výstavba, modernizace, opravy a údržba budov a jiných staveb) a průzkumné a projektové práce. Finálním výrobkem stavebnictví jsou budovy a jiné stavby. Do stavebních prací nepatří montáž strojů a zařízení. Vznik stavebnictví jako samostatného odvětví materiální výroby je spojen s procesem specializace stavební výroby. Tak vznikly například obory bytových a občanských staveb, průmyslových staveb, dopravních staveb, inženýrských staveb ap. Pojem stavebnictví je širší než pojem stavební výroba, pod níž se zpravidla rozumí provádění stavebních prací dodavatelským způsobem. Od průmyslové výroby se liší stálým stěhováním výrobce (stavbařů) ze stavby na stavbu a stacionárností výrobků (staveb), délkou výrobního cyklu, závislostí na povětrnostních podmínkách, individuálním charakterem staveb a velkým množstvím těžkých hmot, které je třeba dopravovat a zpracovat. Stavebnictví je závislé na řadě průmyslových odvětví, vyrábějících pro ně staviva a strojírenské výrobky (ocelové konstrukce, prefabrikáty, zdravotně techické zařízení, stroje pro stavební a silniční práce). Zvláště velké nároky klade stavebnictví na dopravu. Do odvětví stavebnictví se počítají hlavní dodavatelské stavební podniky, stavební útvary různých nestavebních organizací. Stavebnictví se spolu se strojírenstvím rozhodujícím způsobem podílí na realizaci investiční výstavby. Počátky stavebnictví sahají do paleolitu (adaptace přírodních úkrytů a budování jednoduchých přístřešků s použitím dřeva, kamene, proutí, hlíny). Rozvoj stavebnictví jako technické činnosti (na bázi architrávového systému) spadá do neolitu. Od 7. tisíciletí př.n.l. jsou budovány celky městského charakteru (Çatal Hüyük), fortifikace (Jericho), přístupové komunikace, sídliště (dnes tvořící pahorky zvané telly, které jsou zbytky několika vrstev staveb z pisé), sakrální areály (zikkurat v Uru) a megalitické stavby (Stonehenge). Rozvoj prehistorického a starověkého stavebnictví vedl k výstavbě melioračních děl, kanalizačních sítí (Mohendžo-daro), průplavů, kanálů, vodovodů, pyramid (Gíza). Hlavními stavivy zůstává kámen a hlína (pisé), užívá se i dřevo, rákos, papyrus. V oblasti kamenného stavebnictví převládá architrávový systém (Egypt), v oblasti cihlového stavebnictví je rozvíjen klenební systém (Mezopotámie). Stavebnictví, zejména chrámových a náhrobních staveb, využívá do skal hloubených prostorů (Abú Simbel, Petra) nebo i ze skal tesaných staveb (Mahábalípuram). Stavebnictví Dálného východu používá i terakotu, fajáns a porcelán (obklady, střešní krytiny), stavebnictví Ameriky kromě kamene (Teotihuacán, Chichen Itzá) i adoby (vepřovice). Antické stavebnictví přináší nové typy obchodních a občanských staveb (římské a řecké lázně, divadla, náměstí, třznice, sportovní a sakrální areály) i nové technologie (lité a smíšené zdivo, rozvoj klenebního systému, štuk, imitace mramoru, střešní krytiny). Buduje rozsáhlé komunikační systémy (via Appia, přístavy, mosty), meliorační díla (odvodnění Pontinských bažin), akvadukty a kanalizační stavby (cloaca maxima v Římě), hradební zdi (limes, Velká čínská zeď), průplavy (Velký průplav v Číně). Těžištěm středověkého stavebnictví je rozvoj sakrálních staveb, fortifikačních staveb (hradiště, hrady, městské fortifikace), městských staveb a urbanistických realizací (pražské Nové Město) a komunikací (klenuté kamenné mosty). Hlavním stavivem je kámen, dřevo a cihly, technická klenba. Renesance a baroko kromě nových typů městských a venkovských staveb rozvíjejí mimo jiné urbanismus, vodní díla (jezy, plavební kanály – Canal du Centre, Canal du Midi, regulace řek, vodárenské věže), dlážděné komunikace. Stavebnictví 19. století uplatňuje nová staviva (litina, ocel), konstrukce (mosty, halové stavby, nádraží, tržnice, tovární haly), nové komunikační systémy (železniční a silniční síť), v městech často navazující na likvidaci opevnění (okružní komunikace). Nová staviva a technologie (ocelový skelet v kombinaci se sklem) umožňují výstavbu rozsáhlých halových prostor (Crystal Palace v Londýně), objevují se nové druhy dopravy (městská dráha, metro) a funkčně, technicky i umělecky vyspělá inženýrská díla (Eiffelova věž, Suezský průplav). Začátkem 20. století se šíří technologie železobetonu umožňující nové konstrukční postupy a tvarování konstrukcí na bázi subtilního skeletu nebo skořepin (obloukové mosty, letištní hangáry, tovární haly). Produktem stavebnictví jsou různé druhy staveb, stavěné z rozmanitých materiálů (staviv), v různých konstrukčních tvarech a různými prostředky stavební mechanizace a stavebními stroji.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 7. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: