rozumění



[Německy Verstehen], obecně totéž co pochopení, postihování smyslu a významu něčeho, rozumění znamená vyznat se v něčem nebo mít pochopení pro někoho. Filozoficky vystupuje rozumění jako součást problematiky interpretace, umění a teorie hermeneutiky, jako směr rozumějící psychologie a sociologie zejména ve vědě konce 19. a začátkem 20. století. Jako zvláštní psychologickou metodu propracoval rozumění koncem 19. století W. Dilthey, postavil je proti popisnému a rozčleňujícímu poznání v psychologii a spatřoval v něm specifickou metodu tzv. věd duchovních, jeho koncepce rozumění se opírá o introspekci, intuici a vcítění, jimiž lze údajně pronikat do duchovních celostností a historických individualit bezprostředně. Dilthey přitom vycházel z novokantovského dualismu přírody a společnosti jako oblastí, které jsou si ontologicky cizí, společenský život je podle Diltheye vytvářen duchovními akty jednotlivců, a proto může být postižen a pochopen jen zevnitř, což vyžaduje specifickou noetiku procesu poznání, jejíž postupy jsou přímým protikladem přírodovědeckých metod popisu a kauzálního výkladu. Stoupenci metody rozumění ztratili ze zřetele bytostnou jednotu přírody a dějin, a protože popírali objektivní logiku společenského vývoje, dostávali se k relativismu, ke skepsi a k naprostému nepochopení živé dialektiky obecného a jedinečného. Metoda rozumění ukázala některé přednosti v protikladu k metodám naturalismu a pozitivismu, které přistupují k lidskému světu jako k něčemu vnějšímu, jako k souboru věcí nebo objektů, metoda rozumění však vyústila nakonec do iracionalismu a pesimismu. Vedle Diltheye ji rozvinuli zejména G. Simmel a M. Heidegger.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 7. 2007
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: