rokoko



[Francouzsky rocaille – mušlička], evropský umělecký sloh. Vyvinul se začátkem 18. století ve Francii a vrcholil v době vlády Ludvíka XV. Rokoko je úzce spjato s vyvrcholením a krizí dvorské kultury, zasahuje do všech jejích složek (etiketa, erotika, móda, umění, architektura, literatura). Současně bylo rokoko přijato za vlastní kulturu měšťanstva. Rozvíjely se v něm některé barokní tendence, ovšem monumentalita baroka přešla v graciéznost a neheroičnost, extatická smyslnost přešla v epikurejství a kult erotiky. Rokoko rozvíjelo i celou řadu prvků, které později převzal klasicismus a zčásti romantismus a zejména (v Německu a Rakousku) biedermeier. – Pro výtvarné umění rokoka jsou charakteristické drobné a půvabné tvary, zvlněné linie, asymetrické mušlovité a úponkovité ornamenty a zlacené štuky, nahrazující monumentální formy baroka. Stylové prvky se objevily ve výzdobě interiéru (P. Lepautre, *1660 – †1744, například Apartmá v Marly, Chambre du Roi ve Versailles, Hótel de Toulouse) a v užitém umění (návrháři G. M. Oppenort, *1672 – †1742, J. A. Meissonier, *1693 – †1750, N. Pineau). Architektura vychází z barokního půdorysu užívá však více zaoblené rohy, mělké řádkování stěn a zdrobnění měřítka, charakteristické jsou prosvětlené prostory interiérů, umocněné barevnými pastelovými tóny modré a růžové, girlandami a ornamentikou užívající fantastických, exotických a čínských motivů, hedvábnými tapetami, třpytivými broušenými lustry a četnými zrcadly navozujícími slavnostní ráz. K hlavním architektům patřili J. A. Meissonier, G. Boffrand (Salon de la Princesse v paláci de Soubise v Paříži), R. de Cotte a J.-A. Gabriel. Nový sloh byl přijat hlavně v Německu, do barokní architektury pronikly rokokové prvky například ve Zwingru v Drážďanech. Plně se vlivem francouzských architektů působících v Německu (například R. de Cotte v Bonnu) projevilo rokoko v knížecích rezidencích (zejména J.-F. Cuvilliés v Mnichově Reiches Zimmer v Rezidenci, Amalienburg v parku v Nymphenburgu, divadlo). V rámci "fridrichovského rokoka" navrhl G. W. Knobelsdorf zámek Sanssouci v Postupimi (1745-1747), Charlottenburg a Operu v Berlíně. Rokoko proniklo v Německu i do sakrální architektury, v níž však přežívala barokní měřítka (kláštery Einsiedeln a Weingarten v kantonu



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: budoár, české výtvarné umění, expresívní sloh, francouzské výtvarné umění, František Xaver Procházka, galantní sloh, Giovanni Battista Pittoni, Johann Christian Bach, Robert de Cotte, rokaj, rudka, slovenské výtvarné umění, směr umělecký, španělské výtvarné umění, švédské výtvarné umění.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: