Egyptská mytologie, Re, Ra – bůh slunce a samo slunce, "Pán nebe" a "Pán země", "Stvořitel a vládce světa"; nejvýraznější solární božstvo starověku, zobrazované v mnoha podobách, v nichž vystupovalo i jako ústřední postava různých mýtů. Ve své funkci stvořitele a vládce světa byl Ré ztotožňován současně s prabohy i s vládnoucími bohy (Atumem, Nunem, Chnumem, Ptahem, Amónem), stejně tak jako s dalšími primárními bohy slunce (Hórem , Cheprerem, Atonem), jejichž podobu přejímal (sokol, skarab, koule či plochý kotouč). Přiřazováním dalších bohů vznikaly často komplikované teologické konstrukce (nesourodé spojení Réa s Usírewem). Kult zakořeněný v nejstarším období egyptských dějin charakterizují rozličné teologické výklady o původu Réa i vývoji jeho funkcí. Jako "Pán nebe" vycházel Ré každé ráno na východě na obzor, aby na sluneční lodi po překonání úkladů nebeského hada Apopa putoval k západu a svým jasem udržoval život na světě; při své cestě, zakončené sestupem pod obzor, měnil svou podobu (vycházející slunce Cheprer, slunce v zenitu Ré, zapadající slunce Atum). Jako "Vládce světa" byl Ré odrazem struktury a vztahů na dvoře panovníka, který byl pokládán za jeho syna a pozemskou formu jeho existence. Mýty a legendy vázané k postavě boha Réa se vztahují buď ke světu lidí, bohů (ústřední téma "Réova oka", které boha opustilo, spjaté v jedné z verzí se vznikem královské čelenky v podobě posvátné kobry, zvané uraeus), nebo k osobě panovníka (král jako posmrtný souputník Réa na jeho slunečním voze). Kult, ve kterém byl Ré uctíván v chrámech bohů, s nimiž byl ztotožňován ("Sluneční dvory" známé z Karnaku, Abú Simbelu), byl natolik silný, že podnítil rozvoj kultů solárních božstev v antickém Řecku (Hélios) a Římě (Sol). Zanikl po vítězství křesťanství.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 4. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Amenré, Cheprer, egyptská literatura starověká, egyptské výtvarné umění, Ichneumon, Inmutef, Ipuwer, Maat, Merver, Moncev, Sokar, Thowt.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: