rap

Rytmicky stylizovaný mluvený nebo polozpívaný vokální projev, při němž interpret, označovaný jako rapper nebo MC, přednáší rýmovaný či volně strukturovaný text do hudebního podkladu. Je hlavní hudební složkou hip hopu, oba pojmy však nejsou synonyma: hip hop označuje širší kulturu zahrnující také DJing, breaking a graffiti. Kořeny rapu sahají k afroamerickým ústním tradicím, soutěžnímu slovnímu projevu, kazatelským technikám, blues, jazzu, funkovým konferenciérům a jamajskému toastingu. V newyorském Bronxu v 70. letech začali MC doprovázet dýdžeje krátkými rytmickými promluvami, představovat účinkující, povzbuzovat tanečníky a vyplňovat instrumentální přestávky. Postupně se rozvinuly delší texty, složitější rýmová schémata, přízvuková práce a osobitý flow, tedy způsob rytmického vedení slov vůči hudebnímu podkladu. Rap může být předem napsaný i improvizovaný; improvizovaná forma se označuje jako freestyle. Texty sahají od humoru a sebechvály přes vyprávění a společenskou kritiku až po politická, osobní a poetická témata. Prvním velkým komerčním průlomem byla skladba Rapper's Delight skupiny The Sugarhill Gang (1979), zatímco The Message Grandmaster Flash and the Furious Five (1982) ukázala význam sociálně kritického rapu. V 80. letech rozvíjeli techniku Run-D.M.C., LL Cool J, Public Enemy, Beastie Boys, Eric B. & Rakim a další. Od 90. let vznikla řada regionálních a stylových forem, například gangsta rap, jazz rap, alternative rap, conscious rap, southern rap, trap nebo grime. Mezi významné interprety různých období patří Tupac Shakur, The Notorious B.I.G., Nas, Jay-Z, Eminem a Kendrick Lamar. Rap se rozšířil do mnoha jazyků a stal se běžnou součástí popu, rocku, metalu i elektronické hudby.