Rákóczi František II.



Historie
*27.3.1676 – †8.4.1735, Rákóczi Ferenc II. – od 1704 sedmihradský vévoda; syn Rákócziho Františka I. Po smrti otce vychováván I. Thökölym, druhým manželem své matky Heleny Zrinské. Po porážce Thökölyho povstání 1688 zajat a dán do katolické výchovy jezuitům (Jindřichův Hradec, Vídeň). Od roku 1694 byl županem šarišské stolice. Roku 1697 se odmítl postavit do čela kuruckého povstání bývalého Thökölyho velitelů. Od roku 1700 byl ve spojení s francouzský králem Ludvíkem XIV., roku 1701 byl uvězněn, ale uprchl do Polska a připravoval boj proti Habsburkům. V roce 1703 se postavil do čela původního selského protihabsburského povstání, roku 1704 ovládl celé Slovensko a většinu Uher. Na sněmu uherké šlechty v Ónodu roku 1707 byli Habsburkové sesazeni z uherského trůnu. Rákóczi František II. uzavřel tajnou smlouvu s carem Petrem I. Velikým o podpoře svých ambicí na polsko-litevský trůn. V důsledku vojenských neúspěchů Francie za války o dědictví španělské se Rákócziho povstání dostávalo do izolace; roku 1708 byl poražen u Trenčína. Za jeho nepřítomnosti (cesta do Polska a Francie) uzavřela uherská šlechta s Habsburky roku 1711 satmárský mír, který Rácóczi František II. neuznal. Působil v zahraničí (Polsko, Francie); od roku 1717 v osmanské říši, kde zemřel.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 20. 4. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Adám Mányoky, Helena Zrinská, István Sennyei, Josef I., Krayové, malkontenti, Mariássyové, Pavol Príleský, Rákóczi, satmárský mír, Sedmihradsko, selské stolice, Štefan Ebeczky, Trenčín.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: