psychologie porozumění

Psychologický směr odmítající kauzální, přírodovědecky orientovaný výklad psychických fenoménů a preferující intuitivní vcítění jako prostředek odhalení zákonitostí duševního života člověka. Cílem psychologie porozumění, vzniklé na přelomu 19. a 20. století jako reakce na prosazující se pozitivistický model psychologického zkoumání, bylo odhalovat smysluplné souvislosti duševního života jedince, porozumět jeho motivům a životním orientacím ve všech aspektech jeho existence. To vedlo v době vzniku psychologie porozumění k zařazení psychologie do okruhu tzv. duchovních věd, kam byla řazena například i historie. Na rámcové pojetí psychologie porozumění, navázali později E. Spranger, K. Jaspers a H. Gruhle (1880–1958). Současná vědecká psychologie uznává význam prožitkových fenoménů v životě člověka, avšak vymezuje jim dílčí funkci v komplexním systému psychické činnosti. Nejvýrazněji se základní trend psychologie porozumění projevil ve vývoji psychoterapie (vznik terapeutických směrů, škol, metod a technik, formovaných zejména na pozadí existencionalismu a dynamické psychologie). Viz také rozumějící psychologie.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 6. 10. 2005
Autor: -red-

Reklama: