právní systémy



Historicky se vyvinuvší systémy práva, které se navzájem odlišují jednak svou třídní podstatou, jednak vnějšími znaky, jako je koncepce pramenů práva, právní styl, právní pojmosloví, konstrukce jednotlivých právních institutů atd. V oblasti buržoazního práva a dosavadního práva rozvojových zemí lze rozlišovat tyto hlavní právní systémy: a) systém kontinentální (románsko-germánský ), jehož prototypem je právo francouzské, opírající se o koncepci občanského zákoníku (Code civil) z roku 1804. Za prameny práva uznává výlučně psané právní normy (je to systém práva psaného). Soudy svým rozhodováním netvoři právo, nybrž je nalézají; jejich rozhodnutí působí výlučně ve vztahu k účastníkům řízení. Tento systém je rozšířen v kontinentální Evropě, v Latinské Americe a v četných zemích Afriky a Asie. b) systém angloamerický, v němž rozhodující význam má právo vytvářené soudy (právo soudcovské, judge-made-law, case law). Rozhodnutí některýeh soudů vytvářejí tzv. precedenty, které působí nejen mezi účastníky řízení, ale jako právní prameny jsou závazné jak pro soud, který precedent vytvořil, tak pro soudy nižší (zásada stare decisis, rule of precedent). Soudcovské právo Velké Británie se rozlišuje na Common law (vytvořené rozhodováním královských soudů) a Equity (historicky vzniklé z rozhodnutí lorda kancléře). c) systém islámský, opírající se o náboženské knihy a tradice, se dělí na právo sunnitské a šíitské, z nichž každé se dále rozlišuje podle různých škol (ritů). d) systém práva tradičního, jenž čerpá z kmenových a náboženských tradic a má ještě jistý význam v některých afrických zemích. Kromě toho existují různé právní řády smíšené z prvků výše uvedených systémů. Viz také právní kultura.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 22. 8. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: