paňdžábská literatura



Literatura
Novoindická literatura v paňdžábštině se objevuje od 15. století Hlavní podíl na jejím rozvoji měli sikhové, náboženská sekta, jejíž posvátné knihy Granth, tzv. Ádingranth (První Granth), sestavený jedním z deseti guruů (učitelů) sekty Ardžumem (*1581-†1606), a Dasema padžáh ka granth (Granth desátého náboženství) obsahují mimo jiné verše, písně, žalmy a hymny. Po smrti deseti guruů vznikla rozsáhlá literatura o jejich životě a výklady jejich učení (v 15. až 18. století). Druhým literárním proudem byla poezie súfiů, islámských mystiků, kteří psali i milostnou epiku v duchu lidových předloh (17. až 19.století). Novodobá paňdžábská literatura se rozvíjela koncem 19. a hlavně začátkem 20. století. Vynikl v ní básník a prozaik Vír Singh Bháí. Románová tvorba vznikala začátkem 20. století. Zakladatelem kritického realismu je Nának Singh. Tvůrcem povídky se stal Gurbakš Singh, dramatickou tvorbu reprezentuje B. Gargí.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 7. 6. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: novoindické literatury.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: