Osvětim 84 let



Historie

Hromadný název pro nacistické koncentrační tábory u polského města Oświęcim, v tzv. zájmovém prostoru o ploše 40 km2 na místě vysídlených vesnic (Babice, Budy, Rajsko, Brzezinka, Broszkovice, Plawy a Harmeze). Zahrnoval správu 39 táborů, z toho tří hlavních – Osvětim I., II. a III. První tábor Osvětim I. (Auschwitz I.) byl zřízen na základě rozhodnutí říšského vedoucího SS H. Himmlera z dubna 1940, v květnu 1940 jej začala budovat skupina 200 sachsenhausenských vězňů, střežená dozorci SS v čele s Rudolfem Hößem, který se stal posléze velitelem celého komplexu koncentračních táborů Osvětim. Dne 14.6.1940 sem přišel první transport složený ze 728 polských vězňů. Tábor Osvětim I. byl v celé soustavě Osvětimi řídícím táborem s ústřední správou gestapa, hospodářských a zbrojních podniků. Osvětim II. Brzezinka (Ausehwitz II. – Birkenau), 2 km od hlavního tábora, vznikl v letech 1941–1942, byl postaven na bažině, neměl pitnou vodu, šířily se zde malárie a tyfus. Patřily k němu menší tábory Budy, Harmeze a Rajsko. Stal se největším vyhlazovacím táborem pro vězněné z rasových důvodů, tj. pro Židy a Romy, kteří zde byli hromadně vražděni v plynových komorách plynem cyklon B po skupinách asi 2 tisíc lidí. Do plynu byli především posíláni staří a nemocní lidé, děti a matky s dětmi. Výběr prováděli ihned po příjezdech transportů na železniční rampě lékaři SS i ostatní esesmani, ostatní práceschopné muže a ženy (vždy asi 20 % transportovaných) zařadili do pracovních komand. Na vězních byly též prováděny lékařské pavědecké pokusy (J. Mengele). Osvětim III. – Buna (Auschwitz III.), založen 1942, byl tzv. vnějším táborem (Aussenlager), k němuž patřil tábor v Monowicích a na 40 pobočných táborů na území Horního Slezska, práce vězňů zde byla využívána pro německé koncerny IG-Farben, Krupp, Hermann Göring-Werke aj. Po fyzickém vyčerpání byli vězňové posíláni do Brzezinky, kde byli hromadně zabíjeni v plynových komorách. Ve vězeňské samosprávě Osvětimi byli hlavními činovníky bývalí zločinci (v ženském táboře prostitutky), stejně krutí jako esesmani. Koncentrační tábor Osvětim byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem. Sloužil především k fyzické likvidaci židovského obyvatelstva (v rámci tzv. konečného řešení židovské otázky), sváženého sem ze všech nacisty okupovaných zemí Evropy, ale též jako vyhlazovací tábor pro politické vězně, zejména z Polska ale i z českých zemí (vězněni zde byli mj. sokolští funkcionáři, příslušníci odboje a komunisté, zatčení po Heydrichově příchodu na podzim 1941). Osvětimí prošli příslušníci nejméně 27 národů a zahynuly zde asi 4 milióny lidí, z toho 173000 československých občanů. Z osobností českého kulturního a veřejného života zahynuli v Osvětimi mj. B. Václavek, K. Poláček a M. Nedvěd. Po evakuaci tábora před postupující frontou zůstalo v táboře 2819 nemocných vězňů, ti byli dne 27.1.1945 osvobozeni Rudou armádou.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 11. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Brzezinka, koncentrační tábory, Nina Divíšková, Oświęcim, Pavel Kropáček, vyhlazovací politika nacistů.