nominalismus



Filozofie
[Nomializmus, latina], jeden ze dvou základních filozofických směrů ve středověké filozofii (vedle tzv. realismu) při řešení otázky existence obecných pojmů (tzv. univerzálií). Nominalismus zastával stanovisko, že obecniny jsou pouhá jména (nomina), že reálně existují pouze jednotlivé věci se svými individuálními vlastnostmi. Ve scholastice představoval nominalismus pokrokový proud středověkého myšlení. První nominalisté vystoupili v 11. a 12. století (J. Roscellinus, P. Abélard ); nominalismus vrcholil ve 14. století v učení W. Occama a jeho stoupenců. Roscellinus jako krajní nominalista redukoval pojmy na pouhá slova (flatus vocis), Occam jako umírněný nominalista v nich spatřoval znaky, koncepty, termíny, jež v myšlení vystupují místo konkrétních věcí (tzv. konceptualismus a terminismus). Nominalismus vedl k zdůrazňování významu lidské osobnosti; církev se stávala pouhým termínem pro označení souhrnu věřících. Nominalismus připravoval půdu pro novověký empirismus. V současné době se projevují jisté nominalistické tendence v koncepcích novopozitivismu a v sémantické filozofii.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Blemmydas Niceforos, esencialismus, Gabriel Biel, Jan Roscellinus, Jan ze Salisbury, Jean Buridan, Jean Gerson, materialismus, Nicole Oresme, Pierre Abélard, středověká filozofie, teologie a filozofie, teorie dvojí pravdy, univerzália, závazek ontologický.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: