levičáctví



V komunistickém hnutí maloburžoazní radikalismus, dobrodružná a sektářská forma oportunismu. Obrací se proti základním poznatkům marxismu-leninismu o úloze mas, dělnické třídy a revoluční strany, proti nezbytnosti získání většiny dělnické třídy a pracujících, proti střízlivému hodnocení objektivních a subjektivních podmínek revoluce. Levičáctví, jehož filozofickým základem je subjektivismus a voluntarismus, popírá nutnost širokého demokratického programu protiimperialistických sil, spojování všeobecně demokratických a třídně proletářských cílů a zájmů a v důsledku své nesprávné ideově politické pozice vede k izolaci komunistů od mas pracujících. Působí proti semknutosti hlavních revolučních sil epochy, absolutizuje vojenské metody boje o moc, popírá leninské zásady mírového soužití. Bývá spojen se strnulým doktrinářstvím a sektářskou uzavřeností. V. I. Lenin vypracoval strategii a taktiku komunistického hnutí jak proti reformismu a pravicovému oportunismu, tak proti levičáctví (Dětská nemoc "levičáctví" v komunismu). Hlavní projevy levičáctví v současné době obsahují ideologie maoismu, trockismu a levicového radikalismu.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 20. 10. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: