Jiří Hrzán

*30.3.1939 (Tábor, Protektorát Čechy a Morava) – †24.9.1980 (Praha, ČSSR), český filmový, televizní a divadelní herec. Byl nejmladší ze čtyř dětí (měl tři sestry), jeho otec byl odborníkem na zakládání zahrad a majitelem zahradnictví, které mu komunisté po roce 1948 zabavili. V mládí se aktivně věnoval kolektivním sportům a atletice. Údajně již v dětství měl rád výšky, které se mu později staly osudnými, a chtěl se stát kominíkem. Po maturitě se neúspěšně hlásil na DAMU. V té době už byl členem táborského Divadla mladých, kde si ho povšiml E. F. Burian, jenž mu nabídl angažmá ve svém divadelním Studiu v Praze, přestože měl špatnou výslovnost a koktal (tento handicap byl však později využit ke zvýraznění jeho komediálního herectví). Na druhý pokus byl přijat na DAMU, kterou absolvoval v roce 1961. Poté působil ve Východočeském divadle v Pardubicích a jednu sezónu v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. V roce 1965 se stal členem pražského Činoherního klubu (mj. sluha v Mandragoře, Dobčinskij v Revizorovi, Halibut v Penzionu pro svobodné pány), kde v této době účinkovali Petr Čepek, Jan Kačer a další vynikající herci. Rád a dobře zpíval (měl vlastní herecko – pěvecký recitál Divadelní a filmové zákulisí Jiřího Hrzána a pořad Role, které jsem nikdy nehrál), především byl ale vybaven nevšedními pohybovými a mimickými schopnostmi, kterými dokázal zpestřit své výbušné naivistické herectví, inspirované světem dětské fantazie. Proto i rád pracoval pro dětské diváky (mj. namluvil večerníčkový seriál Říkání o víle Amálce). Již během studií na DAMU se několikrát objevil před filmovou kamerou (debutoval v roce 1960 ve snímku Žalobníci). Své největší role vytvořil v dramatech Nebeští jezdci (Prcek) a Hlídač (sadistický vězeňský dozorce; film se však nesměl promítat a na dlouhé roky byl pro „ideologickou neujasněnost“ uložen do trezoru) a v úspěšných komediích Svatba jako řemen (jeden z mladíků, obviněných ze znásilnění), Penzion pro svobodné pány (Halibut) a „Pane, by jste vdova!" (astrolog). V 70. letech se úspěšně prosadil i v televizi. Při natáčení nebezpečných scén se nenechával zastupovat dubléry a často podával výkony na úrovni profesionálního kaskadéra. Své zálibě v nebezpečí a výškách se věnoval i v soukromém životě, což se mu stalo poprvé osudným v roce 1976, kdy se při hotelové výpravě za jednou ze svých četných ctitelek zřítil a zranil, v důsledku čehož muselo být zrušeno několik jeho divadelních představení. Tento incident se stal záminkou k ukončení jeho angažmá v Činoherním klubu a k dalším zákazům, skutečným důvodem však byl jeho postoj k událostem roku 1968 a sovětské okupaci Československa. V dalších letech se živil především účinkováním v zábavných televizních programech a na zájezdových estrádách. Tento život ho však neuspokojoval, propadal depresím a problémy stále častěji řešil alkoholem, což se mu v kombinaci se zálibou ve výškách a dobývání ctitelek stalo osudným podruhé. 22. září 1980 se při šplhání po budově (bohužel pod vlivem alkoholu) zřítil z pátého patra a po dvoudenním kómatu na následky zranění zemřel (v té době měl roztočený svůj poslední film Buldoci a třešně). J. Hrzán byl dvakrát ženatý, z manželství s Věrou Šmídovou pochází herečka Barbora (Bára) Hrzánová (*1964). Rozvodem skončilo i jeho druhé manželství, neboť s tímto posvátným stavem se neslučovalo Hrzánovo bonvivánství, nespoutaný přístup k životu, který si užíval plnými doušky, a především mimořádná slabost pro ženy, které navzdory své malé postavě dokázal okouzlit a které skutečně miloval. O jeho životních osudech natočil Marek Bouda dokument Muž, který chtěl létat (1997) a byl mu též věnován jeden díl z televizního cyklu Příběhy slavných (2002).

Vybraná filmografie: vesnická agitka, v níž se mladí snaží napravit své málo uvědomělé rodiče, Žalobníci (1960), pracovní snímek z prostředí oceláren Lidé jako ty (1960), optimistický pohled na radostný život za vítězného socialismu Valčík pro milión (1960), pohádková moralita Florián (1961), filmové zpracování proslulé knihy Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce (1961), filmová exkurze do výrobního prostředí Černá dynastie (1962), příběh mladé dvojice Život bez kytary (1962), psychologický snímek o názorovém střetu otců a synů v době 60. let Bloudění (1965), Franzem Kafkou a secesí inspirovaná poetická tragikomedie Hotel pro cizince (1966), zdařilá adaptace divadelní komedie Seana O´Caseyho Bedtime Story pod názvem Pension pro svobodné pány (1967), televizní muzikálová féerie Píseň pro Rudolfa III. (1967), třeskutá komedie o jedné zpackané svatbě a údajném znásilnění Ivy Janžurové Svatba jako řemen (1967), výtečné drama o českých letcích v britské R.A.F. podle románu Filipa Jánského Nebeští jezdci (1968), povídkový snímek podle staropražských legend Pražské noci (1968), rodinný fantaskní seriál Pan Tau (1969), groteskní podobenství na motivy knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty pod názvem Případ pro začínajícího kata (1969), televizní trilogie o životních osudech slavného spisovatele Alexandr Dumas starší (1970), dramatické podobenství o temných stránkách lidské psychiky Hlídač (1970), fantastická komedie „Pane, vy jste vdova!" (1970), televizní poetický muzikál na motivy hry A. Hoffmeistera Růženko, spíte sama? (1970), filmové zpracování tří povídek Ivy Hercíkové Velká neznámá (1970), televizní komedie podle Karla Poláčka Dohazovač (1971), kostýmní komedie podle divadelní frašky Eugena Labiche Slaměný klobouk (1971), komorní psychologické drama z divadelního prostředí Šance (1971), komediální seriál z Francie 19. století Byli jednou dva písaři... (1972), třetí část komediální homolkovské série o typické české rodině Homolka a tobolka (1972), televizní adaptace komedie Williama Shakespeara Sen noci svatojánské (1973), lidová komedie o uvědomělých zemědělcích Tři chlapi na cestách (1973), dramatický seriál odehrávající se ve vypjatých letech 1936–1945 Byl jednou jeden dům (1974), krimikomedie Drahé tety a já (1974), fantastická komedie Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), televizní muzikál Láska malovaná (1974), televizní komedie Maminka (1974), drama z posledních válečných dnů Zbraně pro Prahu (1974), hudební snímek z prostředí mezinárodního festivalu kouzelníků v Karlových Varech Hudba kolonád (1975), televizní rodinný film Pan Tau a rosnička (1975), večerníčkový animovaný seriál Říkání o víle Amálce (1975, hlas), vyprávění o moravském družstvu podle románu Jana Kozáka Bouřlivé víno (1976), televizní pohádka O Terezce a paní Madam (1976), televizní drama Případ zamilovaného synovce (1976), rodinný seriál Tajemství proutěného košíku (1977), legendární seriál Žena za pultem (1977), oblíbený pohádkový seriál Arabela (1979), rodinný seriál Lucie, postrach ulice (1980), dětská komedie Prázdniny pro psa (1980), dětský fantaskní snímek ...a zase ta Lucie! (1980, do kin uvedeno až v roce 1984), ztřeštěná komedie pro děti a Hrzánova poslední dokončená role Blázni, vodníci a podvodníci (1980), mafiánská komedie o střetnutí české galerky s ostřílenými italskými profíky Buldoci a třešně (1981, roli nedokončil a byl nahrazen Miroslavem Středou).