hudební nástroje



Hudební nástroje

Nástroje sloužící k vyluzování tónů a užívané v hudbě. Jsou četné počtem, tvarem a různou barvou tónu. Vznikaly a vyvíjely se od nejstarších dob. Dělí se na: a) idiofony (idiofonické nástroje, samoznějící nástroje) – zdrojem jejich zvuku je hmota, z níž jsou nástroje vyrobeny. Jsou dřevěné (xylofon), kamenné, kovové (gong, triangl) a skleněné (skleničky naplněné vodou), rozeznívané úderem, potřásáním, trsáním, třením a vzduchovým proudem (harmonium, harmonika). Dělí se na tyčové (položené – xylofon, zavěšené – triangl, upevněné – harmonika), deskové (položené – kastaněty, zavěšené – činely) a dutinové (trubicové zvony, maracas). b) membránofony (membránofonní nástroje, blánové nástroje) – jejich tón vzniká chvěním napjaté blány (vyčiněné zvířecí kůže). Jsou laděné (tympány) a neladěné (buben). Blána se rozechvívá úderem (buben), třením (tamburína) nebo lidským hlasem (mirliton). Pro idiofony a membránofony se užívá též název bicí nástroje. c) chordofony (chordofonní nástroje, strunné nástroje) – zdrojem zvuku je chvění strun. Mají tónovou řadu danou (klavír, harfa) nebo volitelnou (housle). Podle způsobu rozeznívání se dělí na brnkací (harfa), trsací (mandolína), smyčcové (housle), třecí (niněra) a úderové (klavír). Podle tvaru se rozlišují krkové (loutna, kytara, housle, viola, violoncello, kontrabas), rámové (harfa, lyra) a deskové (cimbál, cembalo, klavír). d) aerofony (aerofonní nástroje, dechové nástroje, vzduchové nástroje) – zvuk vzniká chvěním vzduchového sloupce. Dělí se na hranové (flétna), jazýčkové neboli plátkové (hoboj, klarinet, saxofon), obojí též zvané dřevěné, a nátrubkové (trubka, lesní roh, pozoun), zvané též žesťové. Vedle těchto akustických nástrojů existují také elektrické hudební nástroje (elektrofonické a elektronické) a mechanické hudební nástroje (automatofony).



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 1. 6. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: bicí nástroje, gigue, hmatník, italská hudba, vokální hudba, zvon.