holandské malířství



Výtvarné umění
Rozvíjelo se výrazněji od poloviny 16. století v souvislosti s kulturním, náboženským a politickým oddělením severních provincií Nizozemí, ovlivněno renesančními podněty asimilovanými zejména v dílech Massyse a Lucase van Leyden. Holandské malířství konstituuje samostatné obrazové okruhy (zátiší, krajinomalba, portrét, žánr), které od doby Mistra z Flémalle a bratří Eycků patřily k malířské tradici v rámci symbolických námětů. Přírodní scenérie a krajiny typu Weltlandschaft byly zřejmě inspirovány benátskou malbou, krajinářskými studiemi z cest a starší iluminátorskou tradicí. Nejvýznamnější osobností 16. století je P. Brueghel starší, zobrazující zejména krajinu a venkovský život. Pro 17. století je charakteristický rozvoj malířských škol (Amsterdam, Utrecht, Haag, Leiden, Delft), podporovaných soukromým sběratelstvím měšťanských objednavatelů. Barokní malířství caravaggiovské orientace pronikalo z Antverp (Rubens) prostřednictvím zvláště utrechtské malířské školy. Na tuto školu navázal také haarlemský portrétista Hals, spojující robustnost a živost Rubensovu s dramatickým pojetím Caravaggiových obrazů. Podobně i Rembrandt van Rijn rozvíjel ve svém leidenském období caravaggiovské principy na obrazech se starozákonní tématikou, později se soustředil na zachycení hlubokého vnitřního prožitku. Charakteristickým rysem holandského malířství je častá specializace malířů v jednotlivých tématech: krajinách (Goyen, Ruisdael), obrazech interiérů (Vermeer), humorných žánrech všedního dne (Steen) a zvláště ve variantách zátiší. Viz také nizozemské výtvarné umění.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 8. 2. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Petrus Paulus Rubens.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: