gregoriánský chorál



Liturgický zpěv římskokatolické církve. Jednohlasý zpěv ve volném chorálním rytmu na latinský text. Tónovým materiálem jsou tzv. církevní tóniny (tedy diatonika), jádro textů tvoří bible v latinském překladu. Uplatňuje se při mši a officiu. Formy gregoriánského chorálu se člení na: a) psalmodické zpěvy (psalmodie), vycházející z dvoudílně veršové struktury žalmu a představující nejjednodušší typ gregoriánské melodiky. b) zpěvy související s psalmodií (recitativ, antifony, responsoria). c) nepsalmodické zpěvy (hymny, tropy, sekvence). Gregoriánský chorál se rozvíjel od začátku křesťanství. Je pojmenován po Řehořovi I. (papež 590-604, Gregorius), jemuž je připisována revize chorálu. Vývoj gregoriánského chorálu zhruba od 13. století ustrnul, chorál byl nazýván cantus firmus nebo cantus planus (rovný zpěv). Chorální melodie se uplatňovaly jako základní polyfonie (viz také cantus firmus). Snaha o jednotu gregoriánského chorálu vedla v průběhu staletí k občasným dalším revizím (například tzv. medicejská edice ze začátku 17. století). O vědecký výzkum gregoriánského chorálu se zasloužili zvláště benediktýni francouzského kláštera v Solesmes. Oficiální znění přinesla vatikánská edice (Editin Vaticana, roku 1908 graduál, roku 1909 antifonář).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 12. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: cecilianismus, česká hudba, chorál, francouzská hudba, islandská hudba, italská hudba, Jehan Alain, jubilus, liturgický zpěv, melisma, německá hudba, responsorium, švédská hudba, tritón, vokální hudba.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: