free jazz

Avantgardní jazzový směr, který vznikl na přelomu 50. a 60. let 20. století ve Spojených státech. Jeho tvůrci usilovali o osvobození improvizace od předem daných harmonických postupů, pravidelného metra, ustálených forem a tradičního dělení rolí mezi sólistu a doprovod. Neznamená však úplnou absenci struktury; organizace hudby může vznikat přímo během společné hry. Za zásadní osobnost je považován Ornette Coleman, jehož album Free Jazz: A Collective Improvisation (1961) dalo směru jméno. K dalším průkopníkům patřili klavírista Cecil Taylor, saxofonisté Albert Ayler a Archie Shepp, trumpetista Don Cherry a v části své pozdní tvorby také John Coltrane. Free jazz často opouští funkční tonalitu a pracuje s modalitou, polytonalitou, atonalitou a zvukovými plochami. Melodie využívá velké intervalové skoky, glissanda, mikrointervaly, přefukované tóny a další rozšířené techniky. Rytmus může být nepravidelný, vícevrstevnatý nebo zcela proměnlivý, přičemž bicí a kontrabas nejsou omezeny pouze na doprovodnou funkci. Významná je kolektivní improvizace, v níž několik hudebníků současně vytváří rovnocenné vrstvy. Směr čerpal z afroamerické hudební tradice, blues, gospelu, hudby Afriky a Asie, moderní vážné hudby i politického a emancipačního ovzduší 60. let. V Evropě se rozvinula samostatná free-improvizační scéna. Free jazz ovlivnil jazzovou avantgardu, fusion, experimentální rock, soudobou hudbu a volnou improvizaci. Pojem se někdy používá široce pro různé experimentální projevy, v užším smyslu však označuje historický směr s kořeny kolem roku 1960.