Francouzsko-vietnamská válka

Ozbrojený konflikt v Asii, někdy označovaný jako první fáze vietnamské války nebo indočínská válka (1945–1954). Po druhé světové válce se velmoci v Tichomoří pokusily obnovit svá koloniální panství, proti čemuž se v jednotlivých oblastech vytvářela odbojová hnutí (většinou navazující na skupiny bojující předtím proti Japoncům). Takováto situace vznikla i v Indočíně, kterou před válkou ovládala Francie. V září 1945 v severní části země zakladatel komunistického hnutí Vietminh Ho Či Min vyhlásil nezávislou republiku. Francouzi se uchýlili do autonomní jižní oblasti a zahájili proti Vietminhu ozbrojenou intervenci. Války se na vietnamské straně zúčastnili také partyzáni z jednotek Vietcong, komunisty podporoval i SSSR a Čína. Francie naopak dostávala peníze z USA. Velitelem francouzských jednotek se stal generál Navarr, který přes materiální převahu nedokázal dosáhnout výraznějších úspěchů. Těžké boje v deltě Červené řeky ani francouzské ofenzívy nepřinesly rozhodnutí a boje se rozšířily do celé Indočíny. Válka se stávala pro Francii ekonomicky neúnosnou, Navarr se proto rozhodl vyvinout co nejsilnější tlak na vietnamskou armádu. V listopadu 1953 francouzští výsadkáři dobyli vesnici Dien Bien Phu a opevnili se v ní (obsazení zdejší silnice také zabránilo pronikání Vietnamců do Laosu). Zde měla být vybojována rozhodující bitva. Vietnamci s podporou Číňanů dosáhli mnohonásobné početní převahy a v březnu 1954 začali francouzské pozice ostřelovat děly. V následné bitvě obě strany utrpěly značné ztráty (vietnamský velitel Vo Nguyen Giap použil taktiku lidské vlny), 7.5. Francouzi kapitulovali. Následná konference v Ženevě rozhodla v červenci 1954 o stažení Francouzů z Indočíny a o rozdělení Vietnamu na dva státy – komunistický na severu a nekomunistický na jihu. Přetrvávající napětí v oblasti vedlo v 60. letech k vypuknutí vietnamské války.