Francesco Petrarca



Literatura
[Petrarka], *20.7.1304 – †19.7.1374, italský básník a prozaik. Považován za "otce humanismu". Svou milostnou lyrikou v toskánštině (Canzoniere – Zpěvník) založil spolu s Dantem a G. Boccacciem italsky psanou literaturu. Postava opěvované Laury, s níž se setkal r. 1327 v Avignonu, tehdejším sídle papežů, má již na rozdíl od "ušlechtilé paní" sladkého nového stylu a Dantovy Beatrice výrazné pozemské rysy. Psychologická a citová hloubka jeho lyriky, odrážející niterný rozpor mezi touhou po lásce a slávě a náboženskými úvahami, učinila z Petrarcova díla vzor pro pozdější evropskou lyriku. Vložené politické básně vyjadřují touhu po míru a sjednocení Itálie a kritiku papežského dvora. Z latinských děl vyniká epos Africa, Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy historické a filosofické (De viris illustribus – O slavných mužích, Secretum meum – Moje tajemství). Jeho korespondence s Karlem IV., Arnoštem z Pardubic a Janem ze Středy z let 1351-68 přispěla k rozvoji humanismu v Čechách. Roku 1356 navštívil Prahu. Česky byl překládán již začátkem 16. století (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kancóny pro Lauru, výbor Listy velkým i malým tohoto světa.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 4. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Andrej Dmitrijevič Gončarov, canzona, Cino da Pistoia, Diego Hurtado de Mendoza, Henry Howard, humanismus, italská literatura, Jalu Kurek, Jaroslav Vrchlický, Johannes Noviforensis Jan ze Středy, Leonardo Bruni, manýrismus, poeta laureatus, Řehoř Hrubý z Jelení, sonet, Thomas Wyatt.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: