ergotamin

[Ergotamín, řečtina + latina] – jeden z hlavních alkaloidů námelu (Claviceps purpurea), houby parazitující na obilninách, zejména na žitu. Chemicky patří mezi deriváty kyseliny lysergové a má výrazné farmakologické účinky na hladké svalstvo a cévy. V lékařství se používá především k léčbě záchvatů migrény díky schopnosti zužovat rozšířené mozkové cévy a potlačovat uvolňování zánětlivých mediátorů. Dříve byl využíván také k vyvolávání děložních stahů po porodu a k omezení poporodního krvácení, avšak pro riziko silné vazokonstrikce a nežádoucích účinků je dnes v porodnictví nahrazen bezpečnějšími preparáty. Při nadměrném užití může způsobit ergotismus – otravu projevující se křečemi, bolestmi a poruchami prokrvení končetin. Ergotamin byl izolován v roce 1918 rakouskými chemiky Arthurem Stöllem a Albertem Hofmannem ve farmaceutické firmě Sandoz. Patří mezi řízené látky a jeho podávání je omezeno na přesně indikované případy. Výzkum ergotaminu a příbuzných alkaloidů vedl k objevu dalších léčiv i k syntéze látek s odlišnými účinky, například LSD.