Elia Kazan

[Kezán], *7.9.1909 (Cařihrad, Osmanská říše, dnešní Istanbul, Turecko) – †28.9.2003 (New York, USA), vlastním jménem Elias Kazanjoglou, americký filmový a divadelní režisér, scenárista, producent, spisovatel a pedagog. Jeho rodiče byli řeckého původu. Ve věku čtyř let se s nimi dostal do Spojených států, kde vyrůstal převážně v newyorském Harlemu. Od mládí se zajímal o umění, v letech 1926–1930 vystudoval Williams College v Massachusetts a pak dva roky navštěvoval dramatickou fakultu Yaleovy univerzity. Po návratu do New Yorku se připojil k levicově orientovanému divadelnímu souboru Group Theater, kde zažil jeho nejslavnější období (1935–1941), a v polovině 30. let se začal věnovat i divadelní režii. V roce 1942 se prosadil na Broadwayi komedií Thorntona Wildera Jen o chlup, za kterou získal Cenu newyorských divadelních kritiků. Režíroval řadu dalších her, ale proslavil se především inscenacemi her Tennesseeho Williamse (Tramvaj do stanice Touha, Kočka na rozpálené plechové střeše, Sladké ptáče mládí) a Arthura Millera (Všichni moji synové a Smrt obchodního cestujícího). Divadlu zůstal věrný po celý život, v letech 1963–1964 byl uměleckým ředitelem činoherní scény v newyorském Lincolnově centru, kde režíroval pět inscenací. Od poloviny 40. let se Kazan věnoval i filmové režii (do té doby se uplatnil v několika dnes již bezvýznamných filmech jako herec). Ve své tvorbě se zaměřoval především na dramatické zobrazování společenských a sociálních problémů USA, často adaptoval díla významných amerických dramatiků a spisovatelů (nenatočil ani jednu komedii). Velký důraz kladl na herecké představitele, které vedl k psychologicky přesným a emocionálně působivým výkonům, a také se zasloužil o objevení a rozvinutí mnohých talentů, k nimž patřili Marlon Brando, James Dean, Julie Harris, Lee Remick, Warren Beatty a další. V roce 1947 založil spolu s Robertem Lewisem, Cheryl Crawfordovou a Lee Strasbergem známou líheň hereckých talentů Actors' Studio, kde patnáct let působil jako herecký pedagog, prosazující Stanislavského metodu. V 60. letech (po diváckém neúspěchu filmu Ameriko, Ameriko) se stáhl do ústraní a věnoval se převážně literární činnosti – vydal romány Amerika, Amerika (1962), Tichá dohoda (1967), Vrahové (1972), Záskok (1974), Činy lásky (1978), Anatolčan (1982) a obsáhlou biografii Život (1988). V 70. letech ztratil zcela zájem o filmování, režijní kariéru uzavřel v roce 1976 filmem Poslední magnát. Za své filmy získal řadu prestižních ocenění, za celoživotní dílo byl oceněn Cechem amerických režisérů (1986), na MFF v Berlíně (1996), na MFF v Istanbulu (1997) a rozporuplně hodnoceným Čestným Oscarem (1998). Temnou skvrnou úspěšné umělecké kariéry této rozporuplné osobnosti byla Kazanova kajícná spolupráce (1952) s tzv. Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti v době maccarthysmu, kterou sice očistil sám sebe kvůli krátkému členství v komunistické straně ve 30. letech a zachránil vlastní kariéru, ale do konce života se již nezbavil nálepky zrádce a udavače, jehož vinou byla znemožněna práce v Hollywoodu několika hercům, mezi nimiž byli převážně jeho bývalí kolegové a přátelé z Group Theater. Během svého života byl třikrát ženatý, jeho manželkami byly: divadelní autorka Molly Day Thacher (1932–1963), herečka Barbara Loden (1967–1980) a Frances Rudge (1982–2003). Jeho syn z prvního manželství Nicholas Kazan je scenáristou a režisérem.

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): sociální drama z přelomu 19. a 20. století podle bestselleru Betty Smith a Kazanův režijní debut V Brooklynu roste strom (1945), justiční drama podle skutečné události Bumerang (1947), příběh osídlenců v Novém Mexiku Moře trávy (1947), ve své době odvážný snímek odsuzující antisemitismus s Gregorym Peckem v hlavní roli Džentlmenská dohoda (1947, někdy uváděno pod názvem Dohoda mezi džentlmeny; Oscar, Zlatý glóbus, Cena newyorských filmových kritiků za nejlepší film, Cena Národní filmové rady a Cena newyorských filmových kritiků za režii), rasové drama z amerického Jihu Pinky (1949), kriminální drama o pátrání po šiřiteli morové nákazy Panika v ulicích (1950, + herec), psychologické drama podle známé hry T. Williamse Tramvaj do stanice Touha (1951; nominace na Oscara, Cena newyorských filmových kritiků za režii a film, Zvláštní cena poroty na MFF v Benátkách), příběh proslulého mexického revolucionáře podle scénáře Johna Steinbecka s Marlonem Brandem v hlavní roli Viva Zapata! (1952), těžkopádně propagandistické drama československého cirkusu, který uprchne na západ, Muž na laně (1953), ceněné drama z prostředí newyorských doků, odsuzující gangsterské metody odborových předáků, V přístavu (1954; Oscar, Zlatý glóbus, Ceny newyorských filmových kritiků za režii a film, Stříbrný lev na MFF v Benátkách), působivé drama podle části Steinbeckova románu s Jamesem Deanem v hlavní roli Na východ od ráje (1954, + produkce; nominace na Oscara, Cena za nejlepší dramatický film na MFF v Cannes), provokativní drama o stárnoucím muži a jeho mladičké manželce podle scénáře T. Williamse Baby Doll (1956, uváděno též pod českým názvem Panenka; Zlatý glóbus), satirický pohled do zákulisí americké televize Tvář v davu (1957, + produkce), drama venkovské rodiny, která se nechce vzdát svého pozemku, Divoká řeka (1960, + produkce), psychologické drama první lásky z Kansasu na konci 20. let minulého století podle scénáře dramatika Williama Ingeho s debutujícím Warrenem Beattym Třpyt v trávě (1961, + produkce), biografický příběh Kazanova strýce, který před tureckou perzekucí emigroval do Spojených států, Ameriko, Ameriko (1963, + námět, scénář a produkce; Zlatá mušle na MFF v San Sebastianu, Zlatý glóbus za režii, nominace na Oscara za scénář, režii a nejlepší film), adaptace vlastního bestselleru z prostředí reklamních agentur Tichá dohoda (1969, + námět, scénář a produkce), komorní drama na téma tíživého dopadu vietnamské války na americkou společnost Hosté (1972), adaptace románu F. Scotta Fitzgeralda z hollywoodského prostředí a Kazanův poslední film Poslední magnát (1976).