cílesměrné chování



Účelově zaměřená aktivita zvířat a člověka sledující dosažení blízkého cíle. Cílesměrné chování je vyvoláváno aktualizací potřeby (pocit hladu, nebezpečí) a přítomností předmětu, který může tuto potřebu uspokojit (potrava, úniková cesta). Regulačním mechanismem je zkušenost a anticipace umožňující předvídání s volbou vhodné alternativy činnosti. Vlastní cílená reakce probíhá na základě aktivační dynamiky. Psychologická systematologie pokládá cílesměrné chování za vysoce abstraktní pojem, který je nutno pro účely popisu omezit na tři podstatné vlastnosti: spontaneitu (nezávislost na vnějších podnětech), docilitu (přizpůsobivost změnám vnější situace) a vytrvalost (tendenci pokračovat až k zakončení, tj. k cíli). Teprve tyto popisné termíny mohou být dále definovány velmi konkrétními schématy, tzv. protokolárními větami, jež obsahují údaje o skutečném průběhu cíleného chování na dané úrovni.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 11. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Edward Chace Tolman.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: