boxerské povstání

Ichetchuanské povstání – povstání v Číně zaměřené proti Západu (1899–1901). Bylo důsledkem narůstající vnitřní krize, kterou vyvolal neúspěch reforem císaře Kuang-sü (1898) a tlakem evropských velmocí bojujících o sféry vlivu v Číně (ve druhé polovině 90. let). Klíčovou roli měly tajné (často mystické) společnosti. Název jedné z nich – Pěst ve jménu míru a spravedlnosti – vedl Evropany k označení povstalců slovem boxeři. V první fázi mělo povstání podobu izolovaných akcí xenofobního charakteru, postupně se proměnilo v masový proud, který zasáhl kromě oblasti Pekingu i některé provincie včetně Mandžuska. Boxeři zabíjeli čínské křesťany a cizince ze Západu, v červnu 1900 oblehli diplomatickou čtvrť Pekingu. Na popud císařovny C’ch-si dorazily v srpnu expediční síly z evropských velmocí. Zasáhly proti boxerům, následně však začaly plenit město. Povstání ukončil až tzv. boxerský protokol ze září 1901, na jehož základě musela Čína zaplatit velmocem vysokou náhradu. Cizinci také získali další hospodářské výhody, v diplomatické čtvrti Pekingu byly natrvalo umístěny zahraniční vojenské jednotky. Někteří čínští hodnostáři byli popraveni, jiní vyhoštěni. Tyto kroky byly projevem neschopnosti dynastie Čching bránit zájmy Číny a vedly roku 1911 k vypuknutí revoluce, která skončila svržením císaře a vyhlášením republiky.