bitva u Maxenu

Bitva za sedmileté války (1759). Po porážce Prusů v bitvě u Kaye a stažení pruské armády ze Saska obsadila tuto zemi říšská armáda s cílem spojit se u Drážďan s rakouskými silami vedenými maršálem Daunem. Pruský král Fridrich II. se nacházel po drtivé srpnové porážce u Kunersdorfu v nepříznivé situaci a rozhodl se zlepšit své postavení vytlačením spojeneckých sil ze Saska. Vydal proto rozkaz sboru generála Fincka o síle 15000 mužů odříznout Rakušanům ústupové cesty do Čech. Daun tento záměr prohlédl a 20.11.1759 Prusy u Maxenu obklíčil. Ačkoliv Finck panovníka na nebezpečí upozorňoval, musel na výslovný rozkaz nevýhodné postavení držet. Bez naděje na pomoc zvenčí a s docházející municí 21.11. kapituloval. V důsledku tohoto tzv. „lovu pěnkav“ (der Fink – německy pěnkava) Rakušané zajali 14000 pruských vojáků. Daun však úspěch v podstatě nevyužil a stáhl své síly do zimních ležení.