August Bebel

[Bébel], *22.2.1840 – †13.8.1913, představitel německého a mezinárodního dělnického hnutí, jeden ze zakladatelů a vůdců německé sociální demokracie a II. internacionály. Jako dělník (soustružnický tovaryš) se účastnil činnosti dělnických vzdělávacích spolků a pod vlivem socialistické literatury, přátelství s W. Liebknechtem a vlastních zkušeností přešel od liberálního k revolučnímu demokratismu a dále k marxismu. V roce 1867 se stal předsedou Svazu německých dělnických spolků a roku 1869 spolu s W. Liebknechtem a W. Brackem zakladatelem a vůdčím činitelem Sociálně demokratické dělnické strany Německa („eisenašští“), stojící v zásadě na pozicích marxismu. Od roku 1867 zastával funkci poslance říšského sněmu. Byl odpůrcem militarismu a války, hájil internacionalistické pozice zejména v době prusko-francouzské války a Pařížské komuny, odhaloval dobyvačnou politiku německé vlády. Za svá vystoupení byl vězněn celkem 6 let. Proti oportunismu a revizionismu (zvláště bernsteinovského ražení) vystupoval často a ostře, ne však vždy důsledně. Podílel se na vytváření revoluční taktiky parlamentního boje. Roku 1889 se stal spoluzakladatelem II. internacionály, od roku 1892 byl jedním ze dvou předsedů Sociálně demokratické strany Německa.