Alexandr Isajevič Solženicyn



*11.12.1918 (Kislovodsk) – †3.8.2008 (Moskva), ruský spisovatel, publicista a politik. Za druhé světové válku sloužil u dělostřelectva a v roce 1945 byl vyznamenán za odvahu. Poté, co v dopise příteli kritizoval Stalina byl uvězněn na 8 let v gulagu a následně odeslán na 20 let do vnitřního exilu v Kazachstánu. Pro svou literární tvorbu čerpal ze zkušeností z pobytu v koncentračním táboře a ve vyhnanství. Zkušenosti a studium materiálu shrnul v dokumentární politické obžalobě stalinismu Souostroví Gulag. Koncentrační tábory a vězení líčí v novele Jeden den Ivana Děnisoviče, v románech Rakovina, V kruhu prvním. Některé další románové a dokumentární práce se staly součástí románového cyklu Krasnoje koleso (Rudé kolo). Psal také politické traktáty, etické eseje, dramata a básně. V roce 1970 obdržel Nobelovu cenu. Ocenění si však nepřevzal, v obavě že mu vláda znemožní návrat do vlasti. V té době mu již bylo zabaveno několik rukopisů. V roce 1973 vyšel ve Francii první ze tří dílů Souostroví Gulag. Po zveřejnění výzvy Nežít ve lži byl 13. února 1974 zatčen, zbaven občanství a vypovězen na Západ. Žil pak postupně v Německu, ve Švýcarsku a v roce 1976 se usadil v americkém státě Vermont. Na Západě pak postupně vyšly všechny jeho romány. Do vlasti se vrátil v roce 1994 po rozpadu Sovětského Svazu. K vývoji v Rusku zůstal i nadále kritický. Vydal několik esejů o budoucnosti země a v roce 2000 publikoval svou velkou práci Dvě stě let pospolu o postavení židů v dějinách Ruska a jejich úloze v bolševické revoluci.

Datum vytvoření: 23. 6. 2000
Datum aktualizace: 4. 8. 2008
Autor: -PK-

Odkazující hesla: ruská literatura.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: