Alain Roa Bastos

[Robgrijé], *18.8.1922 (Brest, Finistere, Francie) – †18.2.2008 (Caen, Calvados, Francie), francouzský spisovatel, filmový režisér, scenárista a příležitostný herec. Vystudoval střední školu v Brestu a poté agronomii (1945). Deset let pracoval v oboru jako výzkumný pracovník, mj. se zabýval výzkumem hormonů a na Martiniku a v Západní Indii kultivací banánů. V roce 1953 publikoval svůj první román Gumy a od roku 1955 se plně věnoval literární tvorbě, pracoval jako poradce prestižní francouzské knižní edice Les Editions de Minuit, přednášel na evropských i amerických vysokých školách a stal se předním představitelem a teoretikem tzv. nového románu, který v  50. letech výrazně ovlivnil nejen literaturu. Vycházel z fenomenologického popisu skutečnosti, bez psychologizování a bez využívání dosavadních literárních prostředků – stvořil tak vlastně „antiromán“, opírající se pouze o konstatování věcí a jevů (v pozdějších letech se však vrátil k tradičnější formě). Z jeho početné bibliografie vyšly česky tituly Gumy (1953), Žárlivost (1957), Dům milostných schůzek (1965), Repríza (2001) a esej Za nový román (1963). Z dalších děl jmenujme: Očitý svědek (1955), V labyrintu (1959), Projekt revoluce v New Yorku (1970), Krásná zajatkyně (1976), Královražda (1978), Vzpomínky na zlatý trojúhelník (1978), Zrcadlo, které se navrací (1984), Angelika aneb Okouzlení (1988), Poslední dny Corinthovy (1994). Na počátku 60. let vstoupil i do světa kinematografie, kde na sebe upozornil scénářem k přelomovému filmu Alaina Resnaise Loni v Marienbadu. Později se věnoval vlastní autorské filmové tvorbě, do níž přenesl z literatury narušení chronologie a vyprávěcí struktury, chladný popis, flashbacky a osobitou práci s herci a žánrovými stereotypy. Jeho mnohovýznamové filmy pojednávají většinou o smrti a tajemství, často s důrazem na erotismus, absurditu, intelektuální humor a detektivní zápletku. Jeho dvorními herci byli Jean-Louis Trintignant a Jacques Doniol-Valcroze (profesí režisér a kritik). Několikrát pobýval u nás, na přelomu 60. a 70. let natočil na Slovensku koprodukční filmy Muž, ktorý luže a Eden a potom... V roce 2003 byl hostem Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde získal Cenu Asociace českých filmových klubů za osobní přínos kinematografii. Kromě toho získal řadu dalších ocenění: čestné doktoráty univerzit ve Washingtonu a New Yorku, v roce 2004 se stal členem Francouzské akademie a v roce 2005 obdržel Cenu za celoživotní tvorbu na MFF v Istanbulu. Byl též jmenován rytířem Řádu čestné legie za zásluhy v oblasti umění a literatury. Jeho manželkou byla od roku 1957 spisovatelka Catherine Robbe-Grillet, která hrála i v jeho filmech. Zemřel na srdeční onemocnění. Vybraná filmografie: na konfrontaci vzpomínek na minulost se současnými zážitky založený příběh muže a ženy, kteří se setkávají v luxusním hotelu, Loni v Marienbadu (1961, scénář; nominace na Oscara a Zlatý lev na MFF v Benátkách za scénář), příběh na rozhraní snu a skutečnosti, situovaný do exotického prostředí Istanbulu, a režijní debut Nesmrtelná (1963, scénář a režie; Cena Louise Delluca za režii), krátkometrážní dokument Interview s Fritzem Langem (1963, scénář), eroticky motivovaná konfrontace fantazie a reality na pozadí dobrodružné zápletky Trans-Europ-Expres (1966, scénář, režie, herec), reminiscence na hnutí odboje Muž, ktorý luže (1968, scénář a režie; se slovenským hercem Ivanem Mistríkem v jedné z hlavních rolí), příběh s prvky sci-fi o mladém muži, který se snaží přenést do své minulosti, Miluji tě, miluji tě (1968, herec), adaptace románu Gumy (1969, námět), detektivní historka a studie volných mravů mládeže Eden a potom... (1970, scénář a režie), studie subjektivních pocitů mladé nymfomanky Postupné propadávání rozkoši (1974, scénář, režie, herec), drama o únosu dcery bankéře Hra s ohněm (1975, scénář a režie), mysteriózní drama podle vlastního románu Krásná zajatkyně (1982, scénář a režie), surrealistická vize na téma totalitní moci Taxandria (1994, spol. na scénáři), drama Hluk k zešílení (1995, spol. na režii), osobitá adaptace Proustova románového monumentu Hledání ztraceného času pod názvem Čas znovu nalezený (1999, herec), drama Gradiva (2006, scénář a režie).